Zamyšlení na dnešní den 1.10.2013 (-5, jasno, +1)
A velmi požehnal jim Bůh.
A promluvil k nim Bůh:
„Ploďte se a množte se
(plodí se a množí se) a naplňte zemi…“
(Bible, Genesis 1‚28 překlad autora)
První přikázání v Bibli
Jak zní první přikázání v Bibli? „Ploďte se a množte se a naplňte zemi“ (Gn 1‚28). Cožpak je vůbec nutné lidem plození a rozmnožování přikazovat? Není snad v dnešní přesexualizované společnosti spíše problémem neplodit? Ve starověku se dívky vdávaly mezi čtrnáctým až šestnáctým rokem, muži se ženili mezi rokem šestnáctým až osmnáctým. V naší kultuře se takto mladí lidé neberou, ale do intimních vztahů vstupují.
Muž a žena vlastní moc, která působí do budoucnosti. Tou budoucností jsou děti, dar Hospodinův. Proč je právě toto přikázání jako první? Přivést nového člověka na svět a postarat se o jeho vývoj je to nejdůležitější v životě muže a ženy. První přikázání je tím nejtěžším i nejzodpovědnějším ze všech také proto, že každý může dát život a každý ho může zardousit.
Důraz je položen na kvalitu, nikoli na kvantitu. Jaké typy lidí ve svých dětech po sobě na světě zanecháš? Otázka je nanejvýš naléhavá tím spíše, že první dítě se rodí mimo ráj (Gn 4‚1). Kde je ráj? „Ráj je tam, kde jsou hezké vztahy“ (J. Heller). Již první dítě se rodí do světa, v němž hezké vztahy nejsou samozřejmostí. První přikázání, bez něhož by ta ostatní nemohla existovat, je založit rodinu a předávat život. „Svět je tu proto, aby byl obydlován, připravován a vylepšován pro jiné lidské bytosti, které se teprve narodí“ (E. Wiesel).
Jen zdůrazněme, že rodiči v pravém významu toho slova jsou ti, kteří se starají, vychovávají, celoživotně pečují (nikoli ti, kteří pouze zplodili). Tak bývají i biologicky neplodní i lidé bez partnerů strženi Hospodinovým slovem do naplňování země způsobem, jenž je hoden obdivu, jelikož život je předáván navzdory. Jak konkrétně? Kupříkladu v profesích — lékařských, pedagogických a jiných.
První přikázání nesmí být zneužíváno a překrucováno. Za mnohé z osudových omylů: Problém existence si musí vyřešit každý sám za sebe, nikoli prostřednictvím jiných, svých dětí či partnerů. Děti mohou být pouze důsledkem odpovědného, smysluplného života, nikoli prostředkem k naplnění života smyslem. „Vyrovnání se s bytím je základní kvalitou k vedení dětí v jejich vlastním hledání odpovědí“ (E. Fromm). Žel již první dítě v dějinách lidstva bylo chápáno jako prostředek doslova „ke koupení si muže Hospodina“ (Gn 4‚1). Rodíme se do hotového světa, který současně tvoříme (přetváříme) svými vztahy. Snad také proto je vytváření vztahů přikázáno. V prvním přikázání je útěcha i výzva.
Útěcha ve vědomí, že před námi zde nebylo prázdno. Navazujeme na své rodiče. Máme podobnou odpovědnost, nezanechat po sobě prázdno. Z prvního přikázání v Bibli vyplývá výzva: Nevzdávej se, nezahazuj svůj život, nerezignuj. Verš lze přeložit (jakožto text nevokalizovaný, tj. bez samohlásek) i následovně: „A Bůh jim požehnal a promluvil k nim. Plodí se a množí se…“ Tato možnostpřekladu respektuje tajemství. Mezi partnery existuje intimní řeč, té rozumí jenoni sami. Bůh k nim promluví, my nevíme co ani kdy. Poznáváme pouze důsledek: dva lidé prožívají intimní vztah. Intimitu nelze přikázat, je vzájemným obdarováním.
Hospodine, Bože náš, nechť jsme dobrými rodiči svých dětí a dobrými dětmi svých rodičů. Smiluj se nad námi a probouzej víru v našich dětech.
Josef Dvořák