Zamyšlení na dnešní den 10.6.2013 (+10, po bouřce, mlhy, vlhkost skoro 100%, odpoledne lijáky, +10) výbor sboru
Žena, když rodí, má zármutek, neboť přišla její hodina. Ale když porodí dítě, nevzpomíná už na soužení pro radost, že na svět přišel člověk. I vy máte nyní zármutek. Uvidím vás však opět a vaše srdce se zaraduje a vaši radost vám nikdo nevezme. (Bible, Jan 16‚21.22)
Usměvavá Tonička
Téměř devadesátiletou Toničku neznám jinak než s úsměvem na tváři. Nikdy jsem ji neviděla rozčílenou, nespokojenou, nikdy jsem ji neslyšela pomlouvat jiné lidi, nikdy jsem ji neslyšela reptat nad svým údělem. A to i přesto, že vůbec neměla snadný život.
V mládí přišla o maminku. Starala se o mladší sourozence, musela se hodně uskromnit, aby z otcova platu mohli všichni důstojně žít. Za války byla opakovaně vyšetřována gestapem a dva roky prožila v koncentračním táboře. Za totality pracovala v zemědělství, kde neměla snadnou práci. Vychovala dvě děti, starala se o nemocného tatínka. Mnoho času jí zabírala práce na zahradě i kolem domácího zvířectva. Určitě mnoho času na odpočinek, dovolenou či jiné radovánky neměla. A přesto nezatrpkla. Při setkání s ní mi bylo vždy příjemně. Dokázala se vcítit do situace druhého člověka, dokázala potěšit, povzbudit, nabídla radu i pomoc — ale nikdy se nevnucovala. Prostě byl to úžasný člověk, se kterým nám všem bylo velmi dobře.
Jednou jsem se jí zeptala, kde bere tu krásnou vnitřní spokojenost a radost. A ona mi odpověděla: „Neměla jsem lehký život. Ale Pán Bůh věděl, proč to všechno dopouští. A nakonec všechno moje trápení obrátil v radost. Když se mi do cesty postaví jakýkoli problém, vždycky se snažím pohlédnout zpátky. Porovnávám to, jak jsem žila dříve, a jak žiji dnes. A jsem vděčná za to, že ty závažné útrapy jsou minulostí. Jsem vděčná za mír, za to, že nemusím umírat hlady, chodit v chatrných hadrech, nikdo na mne nekřičí, nebije mne, když onemocním, mohu jít k lékaři, který se mi snaží pomoci. Jsem vděčná za to, že mám kde bydlet, dokonce si mohu pustit televizi nebo rádio a potěšit se. Raduji se z dětí a vnoučat a těším se z každého jejich úspěchu.
A věř nebo ne, vyzkoušela jsem jednu úžasnou věc: denně se modlím za to, abych mohla prožít aspoň kousek radosti a abych mohla aspoň kousek radosti udělat komukoli z lidí. A jako zázrakem to funguje. Od té doby se cítím opravdu šťastná…“
I já jsem se potřebovala nakazit tím krásným optimizmem staré Toničky. A tak i já denně prosím Pána Ježíše, aby mi dopřál prožívat i rozdávat radost. A i já cítím, jak moje modlitby vyslýchá…
Pane Ježíši, děkuji Ti za to, že toužíš po tom, abychom byli šťastní. Žel, mnohdy nevnímáme to nepřeberné množství Tvých darů, pomoci, ochrany i radosti, které nám dáváš. Vidíme spíš to špatné v našich životech a jsme hluší a slepí k opravdovým životním hodnotám, které přijímáme jako samozřejmost. A přesto pro mnohé lidi samozřejmostí nejsou. Trápíme se pro nepodstatné věci, a opravdové hodnoty nedoceňujeme. Prosíme Tě, pomoz nám, abychom na každý den mohli prožít kousek radosti, spokojenosti a vděčnosti. A dopřej nám, abychom tuto radost dokázali rozdávat i lidem kolem sebe. MaH