Zamyšlení na dnešní den 13.11.2013 (-2, polojasno až zataženo, odpoledne mlha a mrholení, večer -2)
Ježíš jim řekl: „Amen, amen, pravím vám: Syn nemůže sám od sebe činit nic než to, co vidí činit Otce. Co činí Otec, stejně činí i jeho Syn…
Vždyť Otec miluje Syna a ukazuje mu všecko, co sám činí; a ukáže mu ještě větší skutky, takže užasnete.“ J 5‚19.20
Vliv domova
Domov by měl být pro děti nejpřitažlivějším místem na světě. Nejvíc by je měla přitahovat maminčina přítomnost. Děti mají citlivou a milou povahu. Hned se radují a hned jsou nešťastné. Vlídnou kázní a laskavými slovy a činy mohou maminky připoutat své děti ke svým srdcím.
Malé děti mají rády společnost a mohou si jen zřídka hrát samy. Touží po lásce a něžnosti. Myslí si, že to, co je baví, potěší i maminku. Proto je přirozené, že za ní chodí se svými malými radostmi a starostmi. Maminka by neměla zraňovat jejich citlivá srdce tím, že bude reagovat bez zájmu na to, co je pro ni zcela malicherné, co však má pro děti velký význam. Maminčina láska a uznání mají velkou cenu. Uznalý pohled a slovo povzbuzení nebo pochvaly budou jako sluneční paprsek, který zasvítí v jejich srdcích a často způsobí, že jsou pak celý den šťastné.
Maminka by své děti neměla od sebe odhánět, aby ji nerušily svým hlukem nebo ji neobtěžovaly svými drobnými přáními. Místo toho by pro ně měla vymýšlet zábavu nebo lehkou práci, aby zaměstnala jejich čiperné ruce a hlavy.
Tím, že citově zaujme své děti a že bude řídit jejich hry, zábavy a drobná zaměstnání, získá si maminka důvěru svých dětí. Pak může s větším úspěchem napravovat zlozvyky nebo potlačovat projevy sobeckosti a vášně. Slovo výstrahy nebo pokárání, pronesené v pravou chvíli, má velkou cenu. Trpělivostí a bdělou láskou může správně usměrnit mysl dětí a vypěstovat v nich krásné a sympatické povahové rysy.
Maminky by se měly vystříhat toho, aby své děti vychovávaly k závislosti a sebestřednosti. Nikdy je neveďte k tomu, aby si myslely, že jsou středem a že se všechno musí točit kolem nich. Někteří rodiče věnují mnoho času a námahy tomu, aby své děti bavily. Avšak děti mají být vedeny k tomu, aby si hrály samy, aby používaly svůj vlastní důmysl a šikovnost. Tak se naučí spokojovat se s velice prostými zábavami. Měly by se naučit statečně snášet malá zklamání a zkoušky. Nevěnujte pozornost každé bolístce nebo nepatrnému škrábnutí. Raději odvraťte jejich mysl a učte je, aby přecházely malé mrzutosti nebo nezdary. Snažte se přijít na způsob, jak dítě naučit, aby myslelo na druhé.
Avšak nezanedbávejte děti. Maminky jsou mnohdy přetížené starostmi. Cítí, že nemohou vyšetřit čas na to, aby trpělivě učily své maličké a daly jim všechnu svou lásku a city. Měly by si však uvědomit, že nenajde-li dítě u svých rodičů a ve svém domově to, co by uspokojilo jeho touhu po lásce a přátelství, bude to hledat jinde. A tam by jeho mysl a povaha mohly být ohroženy. (…)
Některé maminky nejednají se svými dětmi důsledně. Někdy jim povolují i to, co je k jejich škodě. Jindy jim zase odpírají i zcela nevinné radosti, které by je udělaly velmi šťastnými. V tom nejdou v Kristových stopách. Kristus měl děti rád, rozuměl jejich pocitům a cítil s nimi v jejich radostech i zkouškách.
Ellen G. Whiteová