Zamyšlení na dnešní den 16.6.2013 (+10, POLOJASNO, večer slejvák, +15) koláčky u Vinců
Jednou řekla Sáraj Abramovi: „Hle, Hospodin mi nedopřál, abych rodila, vejdi tedy k mé otrokyni, snad budu mít syna z ní.“ Abram vešel k Hagaře a ona otěhotněla. Když viděla, že je těhotná, přestala si své paní vážit. (Bible, Genesis 16‚2—5)
Mýtus o tom, že co na srdci, to na jazyku
Jde o divoký příběh plný zvratů. Lidé si neviděli do úst. Šlo jim hlavně o to, aby druhá strana hodně trpěla. A to opravdu není v pořádku! Ale co dělat, když mám své argumenty? Moje srdce má právo na své pocity. Proč bych je neměl či nesměl říct? To se mám chovat jako pokrytec? Já přece nesu odpovědnost za všechny doma, proto jim musím přímo a bez servítků říct, co si myslím o nich, jejich jednání a slovech. Nebudu jim přece lhát! Řeknu, co musím, a každý ať si to pěkně přebere sám. Vždyť to dělám jen z čisté lásky! Záleží mi na nich a mám je přece rád.
A tak s dobrým argumentem utlučeme nejednoho bližního. Nebo jsem daleko od pravdy? Možná namítáte: „Kde jinde než v rodině bychom měli být k sobě naprosto upřímní a spontánní a vyříkat si hned vše na rovinu!“ Jenže ve jménu takového přesvědčení v mnoha domovech poletovaly nadávky a zraňující slova, byť vyslovená zcela upřímně a spontánně. Někdy létaly i facky a nádobí, aby argumenty měly tu správnou váhu.
Už jste také zažili, jak vám osoba řekla všecko do tváře, a než jste se stačili nadechnout, otočila se a vítězně odkráčela? Ale jinde či jindy se domem vznášela laskavá, něžná a vstřícná slova. Co je podle vás častější? Většinou spontánně a nepokrytě kritizujeme, ale obezřetně chválíme, abychom toho druhého náhodou nesvedli k pýše! Zkusme si vzít za své pozitivní znění tohoto mýtu: projevme upřímnost a spontánnost tehdy, když chceme vyjádřit něco potěšujícího nebo povzbuzujícího, a buďme obezřetní, tlačí-li se na jazyk slova diktovaná zápornými pocity či vztekem.
Pane a Bože, bude-li Tvojí vůlí, abych předal druhému bolavé sdělení, které jej má budovat v dobru a chránit od zlého, prosím, abys mi dal vhodná slova, příhodný čas i přijatelnou formu podání. Amen. M. a J. FürstoviASD