Zamyšlení na dnešní den 19.11.2013 (+1, vítr, zataženo, vítr, -1 / ráno něco padalo…)
Tak jste se stali příkladem všem věřícím
v Makedonii a v Achaji.
1Te 1,7
Po kom jen ti mladí jsou?
Do tramvaje, kterou jsem jel tehdy do školy, přistoupila starší paní. Stoupla si nade mne a začala: „To je dneska mládež! Starého člověka nepustí sednout! To za našich mladých let nebývalo!“ Přitom sedadla přede mnou i za mnou byla prázdná. Chvíli jsem zatínal zuby a pak už jsem to nevydržel. Povstal jsem a řekl: „Stařenko, posaďte se!“
To, co následovalo, šokovalo všechny cestující: „Jaká já jsem pro tebe stařenka, ty jeden parchante nevychovanej! Mně ještě není ani šedesát!“ A pak následovala sprška výrazů, za které by se určitě styděli i otrlí havíři a dlaždiči…
Uvažovali jste někdy nad tím, proč je dnešní mládež taková, jaká je? Není to naše chyba?
Je to už několik let, co jsme v naší zemi zažili první pohřeb učitele, kterého ve vyučování zavraždil jeho žák. V novinách byla tehdy spousta článků, které řešily, co se to vlastně stalo. Jedni hovořili o zkaženosti mladé generace, další zase dávali vinu samotnému učiteli, který prý rád zesměšňoval slabší studenty… Nic z toho ale nevysvětluje ani neomlouvá vraždu!
Kde se to v našich dětech bere? Patřím ke generaci, která ještě měla respekt k nadřízeným, k učitelům a mistrům i z policie. Proč se nám tato vlastnost u mladé generace vytrácí? Je to jenom pod vlivem upadající kultury? Můžeme to svádět jen na televizi a kamarády z party?
Je snadné kritizovat někoho druhého. Otázkou zůstává, zda by nebylo prospěšnější, kdybychom se stejně kriticky podívali sami na sebe. Dokázali jsme našim dětem předat náš postoj k autoritě? Je naše výchova v této oblasti úspěšná? Když někdy hovoříme kriticky o dnešní mladé generaci, nezapomínejme na to, že naše děti nebudou lepší, než jsme my sami.
Vlastimil Fürst