Zamyšlení na dnešní den 2.12.2013 (-1, polojasno, odpoledne až slunečno, -7)
Ty se tedy nazýváš židem, spoléháš na zákon,
chlubíš se Bohem a tím, že znáš jeho vůli
a vyučován zákonem dovedeš rozpoznat, na čem
záleží. Myslíš si, že jsi vůdcem slepých…
… světlem těch, kteří jsou ve tmách, vychovatelem nevzdělaných, učitelem nedospělých, protože máš v zákoně ztělesnění všeho poznání a vší pravdy. Ty tedy poučuješ druhého, a sám sebe neučíš? Hlásáš, že se nemá krást, a sám kradeš? Říkáš, že se nesmí cizoložit, a sám cizoložíš? Ošklivíš si modly, a věci z jejich chrámů bereš? Zakládáš si na zákoně, a sám přestupováním zákona zneuctíváš Boha? Pravý žid je ten, kdo je jím uvnitř, s obřízkou srdce, která je působena Duchem, nikoli literou zákona. Ten dojde chvály ne od lidí, nýbrž od Boha. (Ř 2‚17—23.29)
Dejte dětem svobodu!
Bůh dává každému svobodnou vůli. Můžeme udělat pro naše děti všechno, čeho jsme schopni, a přece se výsledek nemusí dostavit. Pak je můžeme jen poručit do Boží milosti a modlit se za ně.
Moje přítelkyně mně jednou pověděla několik důležitých myšlenek o dospívání našich dětí. Za prvé, že jednou přijde doba, kdy už rodiče přestávají být odpovědni za rozhodnutí svých dětí. Za druhé, s dětmi nemusí jít automaticky všechno „hladce“ jen proto, že čteme Bibli, děláme rodinné pobožnosti a „konáme dobro“. Jakkoliv Bible, rodinné pobožnosti, pravidelná účast na bohoslužbách a příklad rodičů mohou dítěti pomoci, nezaručují, že z dítěte vyroste dobrý člověk. Natolik nemůže osud svého dítěte řídit žádný rodič. Tak jako nám Bůh nechává možnost volby, měli bychom i my dovolit našim dospívajícím dětem, aby se rozhodovaly samostatně.
Snad nejtěžší věcí, která rodiče v tomto období čeká, je „nechat je být“. Rodiče, kteří jsou křesťané, to mají v mnoha ohledech ještě těžší než ti ostatní. Nedokážou si představit, že by jejich dítě mohlo být v dnešním světě naprosto nezávislé. Mnohdy to nevydrží a chtějí dospívajícího dotlačit ke „správným“ rozhodnutím.
Máme jen osmnáct nebo dvacet let na to, abychom dítěti vštípili pravé hodnoty. Pak přijde den, kdy musíme dát ruce pryč, a i když je to těžké, měli bychom jen přihlížet, jak naše krev a tělo dělá chyby, které mohou ovlivnit jeho budoucnost. Ale přesto nám nezbývá než věřit v moc duchovní síly. Šance, že se dítě rozhodne správně, se zvětšuje, pokud s námi nemusí o svou dospělost a nezávislost bojovat.
Vaše děti jsou plnohodnotnými lidmi, i když si vyberou jiné hodnoty než vy. Musí mít možnost vytvořit si vlastní žebříček hodnot a žít život tak, jak to považují za nejlepší. Čím jsou starší, tím méně jim můžeme cokoliv nařizovat a tím více je můžeme ovlivňovat jen svým příkladem.
Nancy van Peltová
Zaměř se víc na přípravu mladých lidí na cestu a méně na přípravu cesty pro mladé. (Benjamin Barr Lindsey)