Zamyšlení na dnešní den 2.9.2013 (+7, polojasno až deštivo, +7) první den školy
Tvým manželem je přece ten, jenž tě učinil, jeho jméno je Hospodin zástupů … hojnost pokoje zjednám tvým synům. (Bible, Izajáš 54‚5.13)
Nikdy sama
Zdálo se, že můj sen mít zbožnou rodinu se naplnil. Spolu s manželem a dvěma dcerami jsme byli celkem šťastní. Můj manžel byl ve svém oboru uznávaný, já vyučovala své dcery v rámci domácí školy, učila jsem v sobotní škole, udržovala velkou zahradu a trávila většinu svého času učením svých dcer milovat Boha a vážit si pevných rodinných vztahů. Můj manžel měl touhu přestěhovat se do Francie, což jsme také nakonec udělali.
Krátce po přestěhování se můj dokonalý život roztříštil na kousky, protože můj muž nás opustil. Byly jsme samy, naprosto samy. Své dcery jsem celou tu dobu učila, že otec je hlavou rodiny a že ho musejí poslouchat; stejně tak i mě. Najednou byl náš rodinný kruh rozlomen. Nějakou dobu mi trvalo uvědomit si, že i přes odchod mého manžela jsme stále rodinou. Posilovala jsem se zaslíbením z Izajáše 54. kapitoly, že Hospodin je mým mužem (v. 5) a že zjednává hojnost pokoje mým dětem (v. 13).
Během tohoto období niterných zranění, soudních stání, utrpení a ztrát se Boží zaslíbení stala mou životní silou. Snažila jsem se hledat drobné způsoby, jak své dcery potěšovat a činit je šťastné. Trávily jsme pospolu téměř veškerý čas, pracovaly společně, smály se a plakaly společně, hrály si společně a hovořily spolu nekonečné hodiny. Vytvořily jsme si nové rodinné tradice. Narozeniny se nám staly výjimečnými událostmi a já je využívala jako příležitost své dcery naučit, že je lepší dávat než dostávat. Na začátek soboty jsem rozsvěcela všechny svíčky v obývacím pokoji a věnovala každé dceři malý nenákladný dárek, např. malou kartičku se slovy, jak moc je mám ráda, nebo drobnou pochutinu.
Jednou v zimě, když napadlo hodně sněhu, jsme vyhloubily sedm děr do sněhu nahrnutého po straně ulice před naším domem a do každé z nich jsme umístily svíčku. Na začátek soboty jsme pak ty svíčky zapálily. Při pohledu z okna to vypadalo nádherně!
Mnohokrát nám v takových chvílích vytanuly v mysli vzpomínky na předchozí život v úplné rodině a rozplakaly jsme se, ale s pohledem na Ježíše, našeho přítele, manžela a otce, jsme šly životem dále.
Náš starý dům vyžadoval hodně oprav a údržby. Zpočátku jsme si zjednávaly na některé věci zedníka, ale čím napjatější naše fi nanční situace byla, tím více věcí jsme se naučily dělat samy. Naučila jsem své dcery používat pásovou i řetězovou pilu a pracovat s cementem, sádrou a dřevem. I když jako sekretářka mluvím třemi jazyky, vždy jsem ráda pracovala vlastníma rukama; učily jsme se prostě za pochodu. V sobotu odpoledne jsme často chodily do přírody a radovaly se z Božího stvoření. Vždy jsme s sebou braly své psy. Se zvířaty bylo vždy více práce, ale často přinášela mým dcerkám mnoho radosti a potěšení. Vždy jsem byla dojatá, když jsem je jako malé viděla sedět na podlaze a objímat pejsky se smutným výrazem v jejich tvářičkách.
Když přišla zima, zdobily jsme kousky dřeva mechem a svíčkami a vyráběly i jiné drobnosti na obdarování svých sousedů. Šily jsme si i vlastní šaty či upravovaly ty, které jsme dostaly nebo zakoupily jako již obnošené. V létě jsme pečovaly o velkou zahradu a zavářely, sušily či zamrazovaly sklizené plodiny. Občas jsme sbíraly a sušily léčivé bylinky a následně vyráběly vlastní tinktury a masti. Také jsme sbíraly květiny a listy na usušení a výrobu vlastních pěkných přání nebo jsme si užívaly pikniky pod stromem.
Náš život byl jednoduchý, ale měly jsme se moc rády a společně jsme vše vydržely. Občas jsme na víkend zajely na návštěvu k přátelům. Každý člen rodiny přispíval na úhradu cestovních nákladů na návštěvu stanového setkání jednou či dvakrát ročně; tam jsme se duchovně dobíjely a sdílely se svými známými. To je pro nás i dnes velmi důležité, stejně jako jsou ranní a večerní bohoslužby důležitou součástí našeho duchovního života. Tyto společné aktivity nám pomohly zůstat věrné Bohu a přesměrovat svůj život. Při cestě autem jsme trávily hodiny zpěvem. To se nám moc líbilo a slova těch písní nás přibližovala Bohu.
Jednou z nejdůležitějších věcí, která nám pomohla projít obtížnými obdobími, byla společná četba. Snažila jsem se tolik nekupovat nové oblečení nebo hledat výhodné koupě při nákupu potravin a za ušetřené peníze jsem nakupovala hodnotnou literaturu. Někdy jsem večer svým dcerám četla dvě i tři hodiny, zejména když pršelo, byla zima nebo v sobotu odpoledne. To byl pro nás nejen kvalitně pospolu strávený čas, ale četba rozšiřovala i obecný rozhled mých dcer. Četba knih je inspirovala k psaní jejich vlastních příběhů. V tom jsem je podporovala s vědomím, že v těch příbězích mohou popsat a uvolnit některá ze svých niterných zranění a pocitů.
Nebyly to lehké roky. Obě dcery už jsou ve věku vysokoškolských studií a naše finanční situace je horší než kdy jindy. Ale Bůh nám byl v minulosti věrný a stojí za každým zaslíbením, které kdy učinil. Musíme ho brát za slovo, což je proces učení, a žít ve víře — jen a pouze vírou. Nevzdávejme to a držme své malé stádečko pospolu. Bůh určitě učiní to, co zaslíbil.
Anita