Zamyšlení na dnešní den 20.1.2014 (+4, mrholení, +2)
„Ježíš chodil po celé Galileji, učil v jejich
synagogách, kázal evangelium království
Božího a uzdravoval každou nemoc a každou
chorobu v lidu…“
Mt 4‚23—25
Rostoucí popularita a sláva
Spolu s prvními učedníky — Šimonem, Ondřejem, Jakubem a Janem — začíná Ježíš další část své záchranné mise na naší planetě: „Ježíš chodil po celé Galileji, učil v jejich synagogách, kázal evangelium království Božího a uzdravoval každou nemoc a každou chorobu v lidu. Pověst o něm se roznesla po celé Sýrii; přinášeli k němu všechny nemocné, postižené rozličnými neduhy a trápením, posedlé, náměsíčné, ochrnuté, a uzdravoval je. A velké zástupy z Galileje, Desetiměstí, z Jeruzaléma, Judska i ze Zajordání ho následovaly“ (Mt 4‚23—25).
Ježíš dělá to, co je mu vlastní — hovoří o Božím království, káže radostnou zvěst o spravedlivé společnosti a přitom uzdravuje každou nemoc. Nikoho neodmítá. Uzdravení zůstávají v jeho blízkosti a počet těch, kteří ho doprovázejí, se neustále zvětšuje.
Můj přítel je lékařem v Lázních Jeseník. Už roky mohl být v důchodu, ale není, i v pětaosmdesáti stále pracuje. Zvláště pacienti přijíždějící z Německa požadují, aby jejich lékařem v době jejich pobytu v lázních byl právě on. Jeho věk jim nevadí. Chtějí ho, protože je léčil v minulosti anebo o něm slyšeli od svých blízkých, kteří už v Jeseníku byli.
Dobrá pověst se šíří rychle. O Ježíši, zázračném lékaři, se tato pověst roznesla daleko za hranice Galileje. Přicházeli k němu lidé ze Sýrie, z Galileje, Desetiměstí, Jeruzaléma i ze Zajordání. Bylo jich tolik, že Ježíš uzdravoval od rána do večera. A stále měl nové a nové pacienty.
Nevím, jak to tehdy lidé dělali. Evangelisté často píšou o tom, že se Ježíš občas snažil odejít na klidné místo, aby si mohl odpočinout. Ale lidé ho vždy našli. I bez satelitní navigace, internetu a mobilu. Nikdy neměl dlouho klid.
Uzdravování mu muselo zabrat spoustu času. Tato pro lidi tak prospěšná činnost ale nebyla jeho hlavním posláním. Na naší planetě měl představit Boha takového, jaký skutečně je. Proto vedle uzdravování potřeboval i prostor pro kázání radostného poselství o laskavém a milujícím Bohu. Vždy, když končil den a kolem něj se tísnili další uzdravení lidé, vyprávěl jim o tom, jaký je jeho Otec, Bůh, který ho poslal na tuto zem přinášet lidem zdraví, pokoj a štěstí.
Právě během těchto chvil se projevila jeho velikost. Na konci ordinačních hodin se mohl nechat oslavovat lidmi, které uzdravil. On raději vypráví o tom, že moc, která léčí, je z nebe. Hovoří o svém Otci, který je miluje stejně jako ten, který jim vrátil zdraví. Znovu a znovu zdůrazňuje, že jeho uzdravování je v souladu s tím, co dělá Bůh, jeho Otec.
Pane, Ty víš, že bych chtěl stejně jako Ježíš lidem vyprávět o Tvé lásce a dobrotě. Dej mi, prosím, vhodná slova. Dej mi i činy, které by byly v souladu s mými slovy a potvrzovaly, že to, co říkám, je pravda.