Zamyšlení na dnešní den 20.12.2013 (-6, zataženo, mlhavo, přes den -5, večer -5)
Pojďte, synové, poslyšte mě, vyučím vás
Hospodinově bázni.
(Ž 34‚12)
Anička a já
Měl jsem už 25 let. Dělal jsem sebevědomá ramena, že se nemohu přece zamilovat jako nějaký puberťák, až přišla ONA. Najednou jsem pozbyl přílišné sebevědomí, ty tam byly naduté řečičky, a dokonce jsem před ní začal koktat. Anička — pěkně opálená, krásné zuby, rovná chůze, neafektované vystupování a podmanivý smích. Ale — já povrchní evangelík a ona radikální křesťan, adventistka. To přece nemůže fungovat. Kamarádi namítali: To se budeš na rande modlit? Ty ses zbláznil. Ano, zbláznil, ale do ní. Její okolí doma, ve sboru i v zaměstnání — všichni ji varovali. Takový světák, kdejakou holku oblbuje, hraje divadlo, zpívá v operetách a hlavně je ve svých 25 letech v invalidním důchodu, má TBC.
To byly pravdivé argumenty. Miloval jsem ji o to víc, protože věděla, že je to pravda. Já nic o sobě netajil. Byly chvíle, kdy váhala. Tu byla na řadě má výřečnost a opravdový zájem, který jsem dával najevo. S tak neodbytným klukem se ještě nesetkala. Opravdu jsme randili při vážných rozhovorech o Bibli, o společenství a později jsme se i modlili. Vzali jsme se. Svatba byla adventisticko-evangelická, s kázáním bratra Sládka.
Pán nám požehnal. Anička mně dovolila studovat čtyři roky na denní umělecké škole v Uherském Hradišti. Představte si, ona pracovala a vydělávala na živobytí a já pohodlně studoval. Profesoři na škole mi říkali, že by chtěli vidět tu ženu, která vydrží čtyři roky bez finančních příjmů manžela. Na konci studií jsem jim Aničku musel ukázat. Na škole jsem se také naučil dát biblické pravdy do souvislostí s dějinami. Můj křest se konal před 4. ročníkem.
Z Boží ruky jsme přijali dvě děti, syna a dceru. A teď přišel náš první rodinný problém. Bohu jsme se museli přiznat, že opravdu nejsme schopni vychovat děti tak, aby v životě patřily jen jemu. Nevěřte tomu, že jen váš pozitivní příklad všechno zmůže. Bohu jsme přiznali svou neschopnost a ON nás vyslyšel.
Náš drahý Pane, děkujeme Ti, že vychováš naše děti ke své cti a slávě.
Zdeněk Valchář
Milovat znamená spojit vlastní štěstí se štěstím druhého.
(Gottfried Wilhelm van Lubreitz)