Zamyšlení na dnešní den 21.2.2014 (-1, zataženo, odpoledne polojasno až slunečno, +2)
Nina týden doma z porodnice, Lukášek 10 dní, dnes oslava u nich v „kumbále“
„Když se modlíš, vejdi do svého pokojíku,
zavři za sebou dveře a modli se
k svému Otci, který zůstává skryt…“
Mt 6‚6
Třináctá komnata
Vzpomenete si ještě na své první rande? Jaké to bylo, když jste se poprvé setkali, abyste jeden druhému věnovali svůj čas a také vyznání, že je vám spolu dobře? V čem se takové rande liší od setkání dvou lidí třeba ve škole nebo na večírku u přátel? Proč má schůzka pro zamilované takovou cenu? Jak to, že se na ni zamilovaní vždy znovu a znovu těší a už se nemohou dočkat?
„Když se modlíš, vejdi do svého pokojíku, zavři za sebou dveře a modli se k svému Otci, který zůstává skryt; a tvůj Otec, který vidí, co je skryto, ti odplatí…“ (Mt 6‚6).
Při hledání slov pro definici modlitby jsem se jednou vyjádřil slovy: „Modlitba je mé intimní setkání s Bohem!“ Je to chvíle, kdy s ním potřebuji být sám. Setkání, při kterém nechci být rušen. Chci s ním probrat své myšlenky, touhy a pocity a svěřit mu i to, co se mi zrovna nedaří.
V úvodu jsem vzpomněl zamilovanost. Stav, kdy se chlapec a dívka těší na chvíle, v nichž mohou být spolu. Radují se z každého setkání. Vztah se vyvíjí a jednoho dne se z hocha a dívky stane muž a žena, manželé. Teď konečně nastává čas, kdy teoreticky mohou být pořád spolu. Jenže praxe je jiná. Už to není jako dřív. Není tolik času. Je třeba zajistit bydlení. Žena se musí starat o domácnost, vařit, prát… Od muže se čeká, že v práci vydělá tolik, aby si mohli koupit nové auto a další věci, bez kterých se nedá žít. Najednou už není tolik času na romantická setkání a vyznání lásky. Do vztahu se nenápadně vkrádá odcizení a často, žel, vztah končí rozchodem…
Podobné to bývá i ve vztahu s Bohem. Každodenní starosti mohou způsobit naše odcizení se Bohu, které může vyústit ve ztrátu víry nebo dokonce v nepřátelství vůči Tomu, kdo mne má rád.
Pokud se chci takovému procesu bránit, musím poslechnout Ježíšovu radu: „Když se modlíš, vejdi do svého pokojíku, zavři za sebou dveře a modli se k svému Otci…“ Každý den potřebuji čas, kdy jsem sám se svým Bohem, kdy se s ním mohu dělit o vše, co právě prožívám.
V psychologii se můžeme setkat s pojmem „třináctá komnata“. Tento termín popisuje oblast, kterou považujeme za tak citlivou a soukromou, že si nepřejeme, aby ji někdo znal. Každý z nás máme svou třináctou komnatu, do které nepustíme ani naše nejbližší. Bojíme se, že kdyby vstoupili a poznali, co v ní skrýváme, přestali by si nás vážit a možná by nás i opustili.
Když Ježíš hovoří o „pokojíku“, má na mysli takovou třináctou komnatu. Před Bohem totiž nemusíme nic tajit. Je vševědoucí a zná i to, co my tak usilovně tajíme. I když to ví, má nás rád a neopouští nás. David vyznal: „Hospodine, zkoumáš mě a znáš mě. Víš o mně, ať sedím nebo vstanu, zdálky je ti jasné, co chci dělat“ (Ž 139‚1.2). Bůh nás zná, a přece nás miluje! To je nejdůležitější poznání, které nám Bible přináší.
Pane, děkuji Ti, že před Tebou nemusím nic tajit. Děkuji Ti, že si před Tebou ani na nic nemusím hrát. Prosím, udělej v mé třinácté komnatě pořádek a pak naplň mé srdce svým pokojem.