Zamyšlení na dnešní den 22.2.2014 (-1, zataženo, -2)
„Při modlitbě pak nemluvte naprázdno jako pohané;
oni si myslí, že budou vyslyšeni pro množství
svých slov. Nebuďte jako oni…“
Mt 6‚7.8
Co na srdci, to na jazyku
Když jsem v jednom televizním dokumentu viděl tibetské modlitební mlýnky, pobouřilo mě to. „Copak je roztočení modlitebního kotoučku stejné, jako když se sám modlím?“ říkal jsem si a lidi, kteří praktikují tento způsob modlitby, jsem v duchu odsoudil.
Ježíš vysvětluje, že není modlitba jako modlitba. Vedle pokrytectví, o kterém hovořil už dříve, hrozí ještě další nebezpečí: „Při modlitbě pak nemluvte naprázdno jako pohané; oni si myslí, že budou vyslyšeni pro množství svých slov. Nebuďte jako oni; vždyť váš Otec ví, co potřebujete, dříve než ho prosíte“ (Mt 6‚7.8).
Pokud Boha dobře neznám, může se mi modlitba stát pouze určitým rituálem, který používám k nátlaku na Boha. Když ihned nereaguje, mohu svůj tlak zvyšovat tím, že přidávám další a další slova. Nakonec už ani nevěřím, že Bůh mou modlitbu slyší. Ale pokračuji v ní dál, protože jsem si na tento obřad zvykl.
Bůh neposuzuje mou modlitbu podle množství slov. Dokonce mne nepochválí, když při ní dokážu mluvit v rýmech. Když se modlím, Boha zajímá jediné: zda má slova vyjadřují to, co skutečně cítím.
Syn měl tehdy šest let. Bydleli jsme v budově, kde byla modlitebna naší církve. Jednou ve středu se ptal: „Mami, co je to dnes ve sboru? Proč tam jsou lidé? Dnes přece není sobota.“ Maminka mu vysvětlila, že každou středu se tam setkávají lidé, aby se spolu modlili. Takovým setkáním říkají „modlitební chvíle“.
Vlastík prosil, jestli by se mohl jít podívat, jak taková „modlitební chvíle“ probíhá. Nakonec, poučen o tom, jak se má chovat, odešel mezi dospělé. Když se vrátil, měl další otázku: „Maminko, proč tomu říkají modlitební chvíle, když to trvá tak dlouho?“
Jako kluk jsem s rodiči chodil vždy ve středu na modlitební setkání. Brzy jsem zjistil, jak dlouho se kdo modlí. Dokonce jsme s kamarádem soutěžili, kdo dokáže lépe odhadnout délku modlitby některých lidí.
Ježíš dobře věděl, co křesťané dokážou udělat z modlitby. Proto předem varuje před vším, co v našich očích udělá z modlitby nezáživný obřad. Přeje si, aby se modlitba stala naší každodenní radostí a potřebou, bez které si náš život nebudeme umět představit.
Dnešní text však mnohé lidi provokuje k otázce: „A proč se mám vlastně modlit, když Bůh stejně ví dřív než já, co chci říct?“ Už v předchozích dnech jsme zjistili, že modlitba není jen předávání informací. Modlitba je také intimním sdílením našich pocitů. Je to otevření 13. komnaty a vzájemné vyznání lásky. Bez takového vyznávání lásky časem ochladne každý vztah.
Pane, děkuji Ti, že na každé stránce Bible, Tvého slova, mohu číst příběhy o tom, jak mne miluješ. Děkuji, že jsi svou lásku projevil tím, že ses za mne obětoval. Chci Ti i dnes vyznat svou lásku.