Zamyšlení na dnešní den 23.2.2014 (-5, slunečno, -4)
„Vy se modlete takto…“ (Mt 6‚9a)
Proměňující modlitba
Těsně předtím, než Ježíš vysloví svou vzorovou modlitbou, řekne: „Vy se modlete takto…“ (Mt 6‚9a). Co tím chtěl říct? Měl na mysli, že se máme jeho slova naučit nazpaměť a pak je neustále opakovat? Takové pochopení Ježíšovy modlitby asi není zrovna nejšťastnější.
Táta mi vyprávěl příhodu z dětství: Jako katolík chodil ke zpovědi. Jednou dostal od pana faráře rozhřešení: „Pomodlíš se desetkrát Otčenáš a pětkrát Zdrávas…“
Vyšel z kostela s odhodláním, že těmito modlitbami odčiní své hříchy. Jenže tu neděli měl zrovna mlynář v úmyslu vypouštět strouhu a v tůňce nad mlýnem byla kapitální štika. Když to stihne a bude tam první, tak ji určitě chytí…
Proto chtěl co nejrychleji splnit podmínky, které slyšel ve zpovědnici. Začal se modlit. Po chvíli ale zjistil, že neví, kde skončil, protože pořád myslel na tu štiku v mlynářově strouze. Začal tedy znova. Ale za chvíli opět nevěděl, kolik modliteb už má za sebou. Nakonec dostal geniální nápad. Začal se modlit po slovech. Každé zopakoval desetkrát a pro jistotu si to ještě počítal na prstech.
I tak může vypadat chápání slov: „Vy se modlete takto…“ Tak to ale Ježíš určitě nemyslel. Proč tedy vůbec vyslovuje svou vzorovou modlitbu? Co s ní, aby měla význam?
Od zítřka se budeme postupně zabývat jednotlivými částmi modlitby, které říkáme „Otčenáš“. Ježíš ji uvádí rozkazovací větou: „Vy se modlete takto…“ Neříká „zkuste to takhle“ ani „mohli byste“. Používá příkaz. Na vojně nás učili, že „o rozkazech se nepřemýšlí, rozkazy se plní“.
Jenže tak to Ježíš určitě nemyslel. Byl to přece On, kdo inspiroval apoštola Pavla k výroku, že „cokoli není z víry, je hřích“ (Ř 14‚23).
Tak proč ten rozkazovací způsob? Měli bychom si položit otázku: Vztahuje se tento Ježíšův příkaz jen k tomu, co následuje? Jen ke slovům vzorové modlitby? Nebo se týká i toho, co Ježíš říká předtím?
Myslím, že právě v tom je klíč ke správnému pochopení slov: „Vy se modlete takto…“ Chci-li mít užitek z modlitby „Otčenáš“, neměl bych zapomínat na tři myšlenky, které Ježíš řekl už dřív. Zopakujme si je:
modlitba není obřad nebo rituál;
modlitba je intimní setkání s Bohem, kdy ho pouštím do své 13. komnaty;
modlitba slouží k vzájemnému vyznání lásky.
Když budu vyslovovat jednotlivé myšlenky modlitby „Otčenáš“ v tomto duchu, pomůže mi to lépe vnímat lásku, kterou Pán celého vesmíru zahrnuje právě mne. Z modlitby se stane nepostradatelná součást mého života. Budu se na ni těšit, protože při ní znovu ucítím, jak moc Bohu záleží na setkání se mnou. Nikdy neřekne: Počkej chvíli, teď na tebe nemám čas!
Pane, děkuji Ti, že mne učíš modlitbě, která funguje. Když se takto modlím, něco se se mnou děje. Dostávám novou sílu. Vnímám Tvé odpuštění. Cítím, jak měníš mé smýšlení, cítění i můj život. Prosím, pokračuj v tom.