Zamyšlení na dnešní den 28.10.2013 (+5, polojasno, větrno, +9)
Ježíš jim řekl: „Amen, amen, pravím vám:
Syn nemůže sám od sebe činit nic než to,
co vidí činit Otce. Co činí Otec,
stejně činí i jeho Syn.
Vždyť Otec miluje Syna a ukazuje mu všecko,
co sám činí.“
(Bible, Evangelium podle Jana 5‚19.20)
Jak se stát úspěšným tátou nebo mámou (4)
Naše dítě chce vědět, že daná pravidla hry jsou správná
Vedle pocitu, že má svobodu v rozhodování, dítě potřebuje znát také důsledky svého rozhodnutí. Potřebuje poznat, že pravidla, kterými se řídíme v našem životě, jsou pro ně výhodná.
Dětská logika se v určitém věku velmi podobá té, o níž jsem četl v jedné knížce věnované židovskému humoru.
V malém městě zůstal poslední žid. Protože se nechtěl odstěhovat, rozhodl se, že se přizpůsobí katolické většině. Šel za panem farářem, aby ho pokřtil.
„Dobře,“ řekl farář, „ale my máme své desatero, zákazy, půsty a svátosti. Když mi slíbíš, že budeš vše dodržovat, tak tě pokřtím.“
Žid slíbil, že bude poslušným a zbožným křesťanem, kněz ho třikrát pokropil svěcenou vodou, něco zamumlal a bylo to.
O Velikonocích se farář rozhodl, že zkontroluje, jak nový věřící dodržuje církevní nařízení. A zastihl ho, jak má v době půstu k obědu slepici. „Jak můžeš jíst o Velkém pátku slepici?“ spustil na něj. „Neřekl jsem ti, co se smí, a co se nesmí?“
„To není slepice, ale ryba,“ namítl přistižený hříšník.
„Nevoď mne za nos,“ trval na svém kněz, „vidím, co vidím!“
„Věřte mi, důstojný pane,“ trval na svém novokřtěnec. „Zapamatoval jsem si, jak jste mne křtil. Postříkal jste mne vodou a odříkával: ‚Už nejsi žid, teď jsi katolík, už nejsi žid, teď jsi katolík, už nejsi žid, teď jsi katolík!‘ A já s tou slepicí udělal totéž. Třikrát jsem ji pokropil a odříkal: ‚Už nejsi slepice, teď jsi ryba!‘“
Někdy podobně jednají i naše děti. I ony umí využít ve svůj prospěch naši nedůslednost. Často použijí naši logiku v oblasti, kde bychom to nečekali. Pak nastávají i absurdní situace. Pokud se jim dokážeme zasmát, je to plus pro nás i pro naše děti.
Jak už jsem říkal, výchova v naší rodině ležela spíš na bedrech mé manželky. Ta se snažila oběma klukům vštípit základní hygienické návyky a podobně.
Vzpomínám si na dobu, kdy jsme se doma museli vyjadřovat velice přesně. Když se totiž manželka večer zeptala mladšího syna: „Čistil sis už zuby?“ Dostala vždy odpověď „ano“. Teprve při doplňující otázce vyšlo najevo, že si je čistil ráno. Ale on nelhal, protože maminka se ho neptala, zda si je čistil večer.
Není to vždy snadné, pomoci dětem pochopit, že řád je pro jejich život lepší než anarchie. Ale když se to konečně podaří, je to pozitivní předpoklad pro jejich další životní cestu.
Vlastimil Fürst