Zamyšlení na dnešní den 28.12.2013 (0, vítr, +1)
Nauč nás počítat naše dny,
ať získáme moudrost srdce.
(Ž 90‚12)
Prarodiče — vzor pro děti a mladé
Stáří má v lidském životě nezastupitelnou úlohu — kupříkladu vzhledem k dětem. Vymazat stáří z lidského bytí by znamenalo vyrvat kus malebného dětství — jedinečného vztahu vnoučete s prarodiči. Stáří je významné taktéž pro dobu dospívání. Je zcela zjevné, že mladí lidé ani netuší, co staří o lidském životě z vlastních zkušeností již vědí. Kateřina Pošová, jež přežila hrůzy holocaustu, ve svých vzpomínkách nazvaných Jsem, protože musím uvádí:
„… neuznávám ‚povinnou‘ úctu mladých vůči starším. Stáří není žádná zásluha a k ničemu neopravňuje. Někde jsem četla krásný bonmot: ‚Mezi starými a mladými je jediný rozdíl: starší už byli mladí, zatímco mladí ještě nebyli staří.‘ Oč jsem starší, o to častěji na to myslím, a když mě někdo mladý naštve nebo pohorší, snažím se připomenout si, jak jsem se já v tom věku chovala. A většinou se sama před sebou zastydím.“
Aby však mládí nebylo neseno jen shovívavostí a vstřícnou snášenlivostí moudrého stáří, je nutno připomenout též výzvu, kterou stáří před mladé lidi staví. Podle neurologa a psychiatra Viktora Emanuela Frankla je osobní pohled na stárnutí a hodnocení stáří mladým člověkem předznamenáním jeho vlastní budoucnosti: „Bohužel nebude znát mládež bez úcty ke stáří, až jednou sama zestárne, ani sebeúctu a bude ji trápit stářím podmíněný pocit méněcennosti.“ Přitom jedním dechem předesílá: „Důstojnost náleží člověku nikoli na základě hodnot, které ještě může mít, nýbrž na základě hodnot, které již uskutečnil. Tuto důstojnost nemůže už ani přirozeně ztratit. Ona si u nás vynucuje respekt ke stáří, totiž k tomu, co uskutečnilo hodnoty!“
V důrazu na důstojnost stáří, jež uskutečnilo hodnoty svého bytí, je Frankl blízko tradici židovské. Židovští učenci vybízejí k pokoře vůči starým lidem: „‚Buďte šetrní,‘ praví talmud, ‚vůči starci, který proti své vůli zapomněl své vědomosti‘…“ * Taktéž Písmo vede k úctě před stářím: „Před šedinami povstaň a starci vzdej poctu. Boj se svého Boha. Já jsem Hospodin“ (Lv 19‚32). Lidé ve starověku (nejinak je tomu i dnes) se obávali více než stáří předčasné smrti: „Pravím: Bože můj, uprostřed mých dnů mě odtud neber!“ (Ž 102‚25). Nikoli stáří, nýbrž zemřít během „rozdělaného“ života bylo a je vskutku tragédií.
Důstojnost stáří podle Bible, jak se zdá, není samozřejmostí, leč pramení z úctyhodného lidského života: „Šediny jsou ozdobnou korunou, lze je nalézt na cestě spravedlnosti“ (Př 16‚31).**
Josef Dvořák