Zamyšlení na dnešní den 3.10.2013 (-5, polojasno až jasno, slunečno, +3 )
Když uplynulo osm dní a nastal čas k jeho obřízce, dali mu jméno Ježíš, které dostal od anděla dříve, než jej matka počala. (Bible, Evangelium podle Lukáše 2‚21)
Příklad adoptivní rodiny
Ježíš se narodil z maminky do rodiny, ve které nevadilo, že má otce také v nebi. Maria byla pozoruhodnou ženou! Přijala svého syna a on přijal zcela také svoji matku i pozemského otce. Ježíš se na začátku nevyloupl z oblaku, i když tak na závěr svého života odešel do nebes. Přišel jako dítě do rodiny. Mohl se distancovat od vší pozemskosti, ale neudělal to! Značně riskoval, protože při pohledu na starozákonní rodiny vidíme, jak se v drtivé většině případů výchova nepovedla. Jací byli Izákovi synové? Málem se pozabíjeli. Jací byli Jákobovi synové? Prodali bratra! A synové Mojžíšovi? Synové Áronovi? Synové Samuelovi? Synové Davidovi? A mohl bych pokračovat v prohraných příbězích.
Pán Bůh se této depresi nepoddal. Jeho Ježíš přišel do izraelské rodiny. Ale: Ještě ve dvanácti letech se se svými rodiči bavil uctivě a poslouchal je (L 2‚48—51). Ježíš plně Marii s Josefem adoptoval. A Maria s Josefem adoptovali Ježíše. Podobně adoptují rodiče děti, kteří svoji vlastní rodinu nemají. Je to jistě riskantní, ale na takových rodinách je Boží požehnání, jako bylo doma, u tesaře Josefa z Nazareta.
Daniel Kvasnička