Zamyšlení na dnešní den 4.2.2014 (-9, vítr, slunečný den, ale mrazivý vítr, teploty asi nebyly nad nulou, -7)
„Vy jste světlo světa. Nemůže zůstat skryto
město ležící na hoře. A když rozsvítí lampu,
nestaví ji pod nádobu, ale na svícen…“
Mt 5‚14—16
Světlo, které slouží
Před léty jsem se přestěhoval do Jeseníku. Krátce nato jsem musel jet do Šumperka. Cestou zpět mne na Červenohorském sedle zaskočila mlha. Bylo to už navečer. Rychle se setmělo. A právě na sedle byla mlha tak silná, že jsem nebyl schopen správně přejet místo, kde se z hlavní cesty odbočovalo k hotelům. Vždy jsem sjel z hlavní na odbočku. Zachránil mne projíždějící autobus. Zavěsil jsem se za něj, hlídal si jeho zadní světla a dojel až dolů, kde už mlha nebyla tak silná.
Ježíš přirovnává obyvatele nebeského království také ke světlu: „Vy jste světlo světa. Nemůže zůstat skryto město ležící na hoře. A když rozsvítí lampu, nestaví ji pod nádobu, ale na svícen; a svítí všem v domě. Tak ať svítí světlo vaše před lidmi, aby viděli vaše dobré skutky a vzdali slávu vašemu Otci v nebesích“ (Mt 5‚14—16).
Několikrát jsme s rodinou jeli na dovolenou do Chorvatska. Jezdili jsme přes noc. Je menší provoz, není vedro… Ale má to ještě jednu výhodu. V noci jsou nádherně nasvícené památky a zvlášť kostely. Díky výkonným refl ektorům jsou často krásnější než ve dne.
Ježíš hovoří o světle, které nemá svítit jen tak, kam se mu zachce. Nemá osvětlovat samo sebe, ale má svítit na cestu poutníkům. Křesťan se má stát světlem. Jeho světlem mají být jeho skutky, život, který oslavuje Boha.
Lidem, kteří jdou tmou svého života a hledají záchranu, má být křesťan světlem, které osvítí cestu k Bohu. Ukáže Boha, který je řešením jejich problému.
Světlo, podobně jako sůl, potřebuje někoho, kdo ho správně použije. Nemůže se samo rozsvítit, neví, kam má svítit, ani nezná intenzitu, jakou má svítit. To musí udělat ten, kdo ho použije.
Vzpomínám na dobu, kdy byl nedostatek elektrické energie. Tehdy kdosi vymyslel plakát s nápisem: „Nesvítíte zbytečně?“ A přiznejme si, že občas svítíme zbytečně. Ne, nemyslím teď zapomenutou žárovku ve sklepě. Mám na mysli světlo, o kterém hovoří Ježíš. Jako jednotlivci i jako církev často svítíme tam, kde není tma. Mnoho energie spotřebujeme na okázalé bohoslužby, honosné církevní stavby, doma to také chceme mít hezké, ale když pak přijde chvíle, kdy bychom měli naplno zasvítit, máme vybitou baterii a naše žárovička jen tak poblikává.
Jak byste hodnotili starostu, který by na náměstí dal postavit tisíc lamp a zbytek města nechal ve tmě? Církev se často chová podobně. Scházíme se a je nám spolu dobře. Protože i když svítíme málo, dohromady je světla dost.
Ale to je špatně. Máme se rozptýlit do tmy po celém světě. Každý bychom měli mít své místo, kde budeme svým životem zahánět tmu.
Pane, děkuji, že ses mi stal světlem. Děkuji, že jsi zapálil světlo mého života. Prosím, naplň mne svým světlem, ať se mohu stát majákem pro všechny lidi, kteří hledají správný směr své cesty.