Zamyšlení na dnešní den 5.3.2014 (-4, deštivo, polojasno, až slunečno, 0)
„…neboť tvé jest království i moc i sláva na věky.
Amen.“
(Mt 6‚13)
Rozhovor s králem
Dostáváme se k samotnému závěru modlitby „Otčenáš“. Je trochu sporný. Nevíme, kdo je autorem slov: „…neboť tvé jest království i moc i sláva na věky. Amen“ (Mt 6‚13). Ježíš to určitě není.
V šestnácti letech jsem se po roce stráveném na učilišti dostal na stojní průmyslovku. O prázdninách byla povinná týdenní brigáda při úklidu školy. V pondělí nás rozdělili do skupin k jednotlivým učitelům a přidělili nám práci. Avšak kantor, který měl vést naši skupinu, měl zpoždění. Byl jsem nejstarší, a tak mi dali studenty až do příchodu učitele na povel. Začali jsme uklízet v kabinetu fyziky. Asi po půl hodině přišla mladá holka s tím, že patří k naší skupině. Zjistil jsem, že se jmenuje Marie, a přidělil jsem jí práci. Zrovna když jsem ji po svačině „úkoloval“, přišel ředitel a já jsem ke své hrůze zjistil, že Maruška, kterou jsem celé dopoledne proháněl, je má budoucí profesorka matematiky. Později mi přiznala, že se to dopoledne výborně bavila. Nejvíc ve chvíli, kdy jsem zjistil, jaký se mi stal trapas…
Modlitba „Otčenáš“ končí podle tradice slovy: „…neboť tvé jest království i moc i sláva na věky. Amen.“ Můžeme se jen domýšlet, kdo poprvé tato slova k celé modlitbě připojil a co tím sledoval. V každém případě stojí za povšimnutí.
Celá modlitba je velmi osobní a přátelská. Král vesmíru, Stvořitel nebe i země, se v ní stává mým Otcem, milujícím tátou, ke kterému mohu přijít v kteroukoli denní i noční hodinu. Mohu s ním hovořit o všem, co prožívám; o tom, co se mi podařilo, i o tom, za co se stydím. Nemusím se ho bát. On o mně ví úplně vše. Zná nejen mé skutky, ale dokonce čte mé myšlenky a zná i moje touhy, plány a očekávání. Takový je můj nebeský táta.
Když ve své modlitbě říkám: „…neboť tvé jest království i moc i sláva na věky,“ vyjadřuji tím, že Bůh je nejen vládcem vesmíru, ale je i mým Pánem. Pánem, kterého chci poslouchat, protože ví lépe než já, co je pro mne dobré. Přeji si, aby mne vedl v mém životě. Chci jít s ním, protože s ním je mi dobře a nemusím se bát. Když jdu s ním, pak se jeho moc a sláva přenášejí i na mne. Můj život má smysl. Už nejsem bezejmenným, bezvýznamným člověkem. Jsem Boží syn, Boží dcera, královský potomek. Dědic, který má nádhernou, věčnou budoucnost.
Pán Ježíš vyjevil naši budoucnost apoštolu Janovi: „A ukázal mi řeku živé vody, čiré jako křišťál, která vyvěrala u trůnu Božího a Beránkova. Uprostřed města na náměstí, z obou stran řeky, bylo stromoví života nesoucí ovoce dvanáctkrát do roka; každý měsíc dozrává na něm ovoce a jeho listí má léčivou moc pro všechny národy. A nebude tam nic proklatého. Bude tam trůn Boží a Beránkův; jeho služebníci mu budou sloužit, budou hledět na jeho tvář a na čele ponesou jeho jméno. Noci tam již nebude a nebudou potřebovat světlo lampy ani světlo slunce, neboť Pán Bůh bude jejich světlem a budou s ním kralovat na věky věků“ (Zj 22‚1—5).
Pane, těším se na chvíli, kdy se toto nádherné zaslíbení naplní. Už se nemohu dočkat. Dej mi, prosím, trpělivost. Chci se o tuto radostnou zprávu dělit s lidmi, které dnes potkám. Věřím, že mi v tom pomůžeš.