Zamyšlení na dnešní den 25.9.2012
Má duše se sytí nejtučnější stravou, moje rty plesají, má ústa zpívají chválu. Ž 63,6
MILOST V NOCI
Velký reformátor Martin Luther se modlil tím déle, čím více měl práce. Když byl zavalen starostmi a povinnostmi, vstal časně ráno a několik hodin strávil ve společenství se Zdrojem moudrosti a síly.
Nevěřícímu se to může zdát podivné, nedává mu to smysl: čím méně času měl, tím déle se modlil. O podobném paradoxu píše Bill Hybels ve své knize s příhodným názvem Příliš zaneprázdněný na to, abych se nemodlil.
Tento „rozpor“ odkrývá podstatu křesťanského života, která je ve své nahotě velmi rozporuplná. Pavel o tomto paradoxu hovoří v 2. listu Korintským 12,7–10, kde v souvislosti se svým „ostnem v těle“ říká: „Vždyť právě když jsem sláb, jsem silný.“ Zdroj naší moudrosti a síly se nachází mimo nás. Abychom mohli podávat kvalitní výkony, musíme se s ním spojit (což je časově velmi náročné).
Postupně jsem pochopil paradox modlitebního života Martina Luthera. Čím více problémů jsem musel řešit, tím déle jsem se modlil. Přivstal jsem si a stejně jako Martin Luther jsem nad ránem trávil čas se svým Stvořitelem, Spasitelem a Pánem. A Bůh mi požehnal – obdařil mě svou milostí.
Když tedy nyní stojím tváří v tvář obtížné situaci, místo abych se převaloval v posteli, raději vstanu ve tři hodiny ráno a jdu rozmlouvat s Bohem. Čtu si Bibli, hovořím s ním a naslouchám. Také mu předložím, co mě trápí, a nechám jej, aby mi s tím poradil.
Znovu a znovu jsem svědkem toho, jak se zašmodrchané klubko nití bez námahy rozmotá, priority se přeskládají a vše se vyjasní.
Velmi často se při modlitbě procházím. Je tma, ulice jsou prázdné, jediné auto, které kolem mě projede, je vůz policejní hlídky; je to velmi příjemné a osvěžující. Jdu a vedle mě kráčí milující Otec, který mi nabízí svou milost. Doporučuji vám to.
—————————————————————————————————————————————-
Život s Bohem je paradoxů plný
i Ježíš spal když největší byly vlny
a když úzkost učedníků byla na vrcholu
tehdy poručil a vlny snížily se dolů
a vítr se utišil a bouře pominula
co tvoří kulisy bytí plyne do minula
a zůstává jen to podstatné co tě učí
tvůj Bůh tak dlouho dokud tě nenaučí
nejenom mluvit ale i naslouchat mu
Bůh nemlátí jako my lidé prázdnou slámu
on řekne a jak chce tak se stane
pro něj jsou lidské záhady dávno známé
on podstatou všeho je on všechno tvoří
on výšku horám dal a hloubku moři
ví o každém vrabečku a sám ho sytí
v moudrosti jeho je zakotveno tvorů bytí
na lásku jeho je jediná odpověď správná
milovat ho celým srdcem má člověk odedávna
a dát mu první místo ve svém životě
jen tak projevíš vděčnost Boží dobrotě…