Zamyšlení na dnešní den 22.2.2013 (-11, -8 )
Vždyť přikázání — nezcizoložíš, nezabiješ, nepokradeš, nepožádáš — a kterákoli jiná jsou shrnuta v tomto slovu: …Milovat budeš bližního svého jako sebe samého. Láska neudělá bližnímu nic zlého. Je tedy láska naplněním zákona. Ř 13‚9.10
Je možné ztratit lásku?
Ztratit můžeme peníze, deštník, hodinky, prstýnek… Ale cit? Jak je možné, že někdo třeba po 20—30 letech společného života řekne: „Já už tě nemám rád/ráda“? Lásku prý je možné „zabít“. Jestliže se k sobě budeme chovat nepěkně, může umřít „na úbytě“. Ale proč potom má někdo stále rád, i když mu ten druhý třeba ubližuje?
Chodíte rádi na svatby? Můj dědeček žertem říkal, že chodí raději na pohřby, že tam už člověk ví, na čem je.
Ale teď vážně. Dva mladí lidé se zamilují, prožívají spolu překrásné chvíle, vodí se při měsíčku za ruku, ti romantičtější skládají básně nebo písně, ti prozaičtější málem „zavaří“ mobily SMS-zprávami — a končí to svatbou… Končí?
Každý, kdo prošel podobnou cestou, vám poví, že to teprve začíná. Zamilovat se je krásné, ale mít rád, to je něco docela jiného. Odborníci říkají, že zamilovanost trvá osm měsíců až rok — podle povahy „postiženého“. Ale láska?
Co je to vůbec láska? Ščipačev ve své známé básni říká, co láska není: „Lásky si važte už teď v mládí, a s léty dvakrát vroucněji. Láska, to není vzdychat, hladit, vodit se slunnou alejí…“ Ano, těch sluncem prozářených dnů není někdy v životě člověka moc. Mnohdy je zataženo, prší, někdy nás potká i pořádná bouře. Jindy se nám mohou zdát ty dny příliš fádní, nudné a stereotypní — a někdo může zatoužit po změně. Pravá láska však zvládne jak tu bouři, tak ten stereotyp.
Jednou jsem někde četla, že láska je, když je mi bez toho druhého smutno, mám o něho starost, když se dlouho nevrací, když se těším domů, protože je mi s ním dobře. Jestliže jsme však ochotni ten podle nás už poněkud „okoralý“ vztah vyměnit za nový jen proto, že nám chybí „vzrušení“, nebo když nás k té „výměně“ přiměje jakákoli životní lapálie, pak jsme pravděpodobně nikdy rádi neměli. Myslím toho druhého… Asi jsme jej jen potřebovali k tomu, aby bylo dobře nám. „Mám rád sebe, a k tomu potřebuji tebe…“ říká jedna lidová moudrost.
Tak co je tedy ta pravá láska? Člověk je od svého narození sobec a všemu pozitivnímu se musí učit. Jen si vzpomeňte na to, jak jsme museli svému malému dítěti pořád „vtloukat“ do hlavy, ať se o tu čokoládu, kterou má tak rádo, rozdělí se svým kamarádem… Také láska je uvědomělý cit, který je třeba budovat a chránit. A s Boží pomocí to jde.
Jedna americká spisovatelka kdysi napsala, že láska je princip. Kéž se stane principem našeho života! Věra Gajdošíková
————————————————————————————————————————————
Ztratit můžeš jen to co máš
dokud to neztratíš nepoznáš
jakou to vlastně mělo cenu
žena miluje muže a muž ženu
a společně přitom doufají
že i když se lásky nenají
bude je životem provázet
přes problémy a nesnáze
a zůstane věčně mladá a krásná
a připomene jim rána jasná
i občas bouřlivé noci
dokud má láska v moci