1.6.2014 (+5, polojasno, +5)
Tuhle generaci nikdo nepřesvědčí
Čemu připodobním toto pokolení? Je jako děti, které sedí na tržišti a pokřikují na své druhy: `Hráli jsme vám, a vy jste netancovali; naříkali jsme, a vy jste nelomili rukama.´ Přišel Jan, nejedl, nepil – a říkají: `Je posedlý.´ Přišel Syn člověka, jí a pije – a říkají: `Hle, milovník hodů a pitek, přítel celníků a hříšníků!´ Ale moudrost je ospravedlněna svými skutky.“ Mt 11,16-19
Jan Křtitel zvolil asketický život na poušti. Matouš napsal: „Jan měl na sobě šat z velbloudí srsti, kožený pás kolem boků a potravou mu byly kobylky a med divokých včel“ (Mt 3,4). Jan se vyhýbal světským zábavám a radovánkám. Bydlel na poušti, měl jedno oblečení a spokojil se s prostou pouštní stravou. Lidé z něho udělali fundamentalistu. Považovali ho za fanatika.
Ježíš se nebránil hostinám. Když do svého týmu povolal Léviho – Matouše, uspořádal tento celník obrovskou hostinu na rozloučenou. Pozval na ni své bývalé kolegy, aby se s nimi rozloučil a seznámil je se svým novým šéfem: „A ve svém domě mu připravil velikou hostinu. Bylo tam množství celníků a jiných, kteří s ním stolovali. Ale farizeové a jejich zákoníci reptali a řekli jeho učedníkům: ‚Jak to, že jíte s celníky a hříšníky?’ Ježíš jim odpověděl: ‚Lékaře nepotřebují zdraví, ale nemocní. Nepřišel jsem volat k pokání spravedlivé, ale hříšníky’„ (L 5,29-32).
Jedno přísloví říká: Když se nechce, je to horší, než když se nemůže! Podle Ježíše problém nevíry není v tom, že by lidé neměli dost argumentů, ale v tom, že nechtějí měnit své názory.
Podobnou myšlenku vyjádřil Ježíš ve svém podobenství o boháči a Lazarovi. Když v něm boháč prosí Abrahama, aby poslal varování jeho pěti bratrům, Abraham to odmítne s tím, že mají Písmo. Boháč s tím ale nesouhlasí: „On řekl:
‚Ne tak, otče Abrahame, ale přijde-li k nim někdo z mrtvých, budou činit pokání.’ Řekl mu:‚Neposlouchají-li Mojžíše a Proroky, nedají se přesvědčit, ani kdyby někdo vstal z mrtvých’„ (L 16,30.31).
U tohoto textu bychom se měli čas od času zastavit. Hrozí nám podobné nebezpečí, jakému podlehli Židé v Ježíšově době. I my se můžeme zablokovat v našem dalším hledání. I my můžeme dojít k závěru, že náš názor a pohled na svět je správný a že už dál nemusíme nic nového poznávat.
Židé se denně osobně setkávali s Ježíšem, a přece v něm nepoznali svého Spasitele. Záchranu měli na dosah. Připomíná mi to příběh jedné kuchařky, která vařila v chatě na Lysé hoře. Jednou v zimě vyrazila dolů pod horu pro nějaké koření. Cestou zpět ji zastihla vánice. Druhý den ji našli necelých sto metrů od chaty. Takový kousek, a mohla žít…
Pane, i dnes se od Tebe chci učit. Pomoz mi, aby mi víc záleželo na tom, co si o mně myslíš Ty, než na tom, co o mně říkají lidé.
VLASTIMIL FÜRST 1. ČERVEN 2014 ZAMYŠLENÍ