Lukáškovi k 1. narozeninkám
Můj první vnouček má dnes první rok
už zvládne udělat první krok
má za sebou první zoubek v pusince
moc rád se tulí ke své mamince
a s tátou spolu nejraději
vesele se smíchem dovádějí
ráno si hraje na kominíka
kamnům svými slovy říká
že mají dávat teplo a hřát
i s myčkou dovede si hrát
a zdá se mi že se nebe spletlo
a do očí mu modře slétlo
když usmívá se roztomile
den plyne jako kratochvíle
je pořád plný zvídavosti
a ten kdo ho má na starosti
musí mít oči nejen vpředu
ať víme prý že máme neposedu
kloučka co čiperně si vede
a úsměvem svým snadno svede
vzít za srdce každého z nás
ten rok byl naplněný čas
radostí kterou jen dítě být umí
kdo rodič je ten porozumí
té radosti kterou nám Lukášek dává
když pusinka se mu rozbrebtává
a tolik nám chce říct všechno sám
s maminkou dělá hamy-ham
aby měl sílu na rošťačinky
na mlsání chodí do své skříňky
a piškotky sype po koberci
nehraje divadlo jako herci
ale ten pohled stojí za to
Lukášku miláčku jsi naše zlato!!!
(Pomezí 11.2.2015)
Hanka Ščigelová pro Nina Polok