Mamince
(k svátku matek 2014)
Jak plyne čas
tak každá z nás
je postavena před rozhodnutí
které ji až mučivě nutí
nezastavit před křižovatkou
dobrovolně se stát matkou
je více než akty libovůlí
člověk pro lásku srdce půlí
a pro dítě celé dát je musí
nechápe kdo to nezakusí
dítě je víc než pouhá hračka
noční bdění kůži jak papír zmačká
a krása náhle není na povrchu
z té zůstane ti jenom trochu
a zbytek se v nitru ocitá
tak v ženě krása procitá
a jak čas zvolna plyne
rok za rokem začne a mine
i zrání má svoje kouzlo
stárnutí pod víčka ti vklouzlo
oči vidí svět víc shovívavě
a vzpomínky se rojí v hlavě
začínáš chápat svoji matku
trápení její a trýzeň zmatků
které jako nevítaní hosti
vnášejí do děje pochybnosti
každý se někdy rozhodne špatně
bez odvolání a právoplatně
aby pak nesl důsledky činů
jen láskou mažeš svoji vinu
ta láska se podobá oběti
ne citovému vzepětí
a přece i cit tu má svou roli
rozdáváš se až srdce bolí
a ne vždy býváš pochopena
přesto nejsi poražena
máš dítě a jsi jeho máma
a nikdy už nebudeš sama
žiješ a díváš se jak roste
a ty mu pomáháš – jak prosté…
(v Pomezí 10.5.2014)
žel konec není na začátku
a začátek ke konci spěje