Zamyšlení na dnešní den 22.3.2013 (-6, vítr, -7)
Když Ráchel viděla, že Jákobovi nerodí, žárlila na svou sestru a naléhala na Jákoba: „Dej mi syny! Nedáš-li, umřu.“ (Genesis 30‚1)
Mýtus o přesvědčení, že můj partner mě dělá (ne)šťastným
Ráchel chybělo jedno jediné dítě, které by jí samotné dalo hodnotu doma i před ostatními. Uvnitř byla skálopevně přesvědčená, že za její neštěstí nese vinu Jákob. Nikdo na světě nás však nemůže udělat šťastným ani nešťastným. „Rozčilovat se znamená mstít se na svém zdraví pro hloupost jiných.“ Nikdo vás nemůže rozčílit. Jen vy sami rozhodujete o tom, zda si dovolíte se rozčílit. Jen vy sami rozhodujete o tom, zda si připustíte, že prožíváte radost, nebo si naopak přivodíte chmury. V jádru jde o naše rozhodnutí! Okolnosti života jsou důležité, ale nepřipusťte, aby o vás rozhodovaly. Jak se tento mýtus projevuje v manželství či rodině? Co určuje, zda jsem šťastný/ á? Žel že i u mě často platí: To, co určuje, zda jsem šťastný/á, jsou požadavky, které kladu na svého partnera (i sebe). A platí to i naopak: Nešťastný jsem jen proto, že nedostávám to, co žádám a o čem se domnívám, že to musím bezpodmínečně mít, protože mám na to právo. Nejjistější cesta, jak si přivodit pocit nedostatku štěstí, je něco vyžadovat. Je lhostejné, za jak důležité to pokládáš. Nemusíš to získat a druzí ti to opravdu nemusejí poskytnout. Je možné se dokonale starat o potřeby partnera? Ne, nejsme schopni se o potřeby partnera starat a postarat dokonale, i kdybychom chtěli a sebevíc se snažili. Můžeme jen v rámci svých možností dělat to nejlepší. Proto je důležité včas, otevřeně a čestně diskutovat o svých plánech a očekáváních!
Milý Pane Bože, kolik jsem toho už po tobě chtěl. A Ty? Na rozdíl ode mě jsi moudrý a dáváš mi to, co skutečně potřebuji, ba i víc. Pane, prosím, zoufale potřebuji, abys mě naučil stejně moudře, laskavě, citlivě, jasně a zřetelně jednat i ve vztazích doma, v církvi i mimo ni. Vděčně Ti předem děkuji. Amen. M. a J. Fürstovi
—————————————————————————————————————————————-
Mám plnou svobodu rozhodnutí
tak proč se mi zdá že mě nutí
k pocitům všechny okolnosti
k chmurám anebo do radosti
co člověka dělá nešťastným
je kulisa a pouhopouhý dým
tak nicotné jsou druhých snahy
jak nabourat naše vztahy
to já se přece rozhoduji
kterým směrem a s kým pluji
na lodi jménem život
ať mám či nemám důvod
mohu být šťastná a veselá
nebo zachmuřená a zbabělá
buď trápit se že to co druzí nemám
anebo rozhodnout se změnit seznam
toho co je pro mě důležité
někdy to může být i dost složité
vypořádat se se svými nároky
práce na měsíce a na roky
která však za to jistě stojí
když vše se časem správně spojí
a dokonce dojde i k pochopení
to se pak věci rychle mění
a mýty že za vše druzí mohou
se rozplývají a už mě nemohou
ohrozit ani vzít mi moji radost
jsem to já kdo si srdce žádost
naplňuje podle svého chtění
jsem režisérem této scény
svůj život si sama určuji
já bořím anebo buduji
a nemá smysl se víc ptát
je jasné že lépe je budovat…