Zamyšlení na dnešní den 21.1.2013 ( -6, )
Samson sestoupil do Timnaty a spatřil v Timnatě ženu z pelištejských dcer. Když se vrátil, sdělil svému otci a matce: „V Timnatě jsem spatřil ženu z pelištejských dcer. Nuže, vezměte mi ji za ženu!“ Sd 14‚1
Nevhodná známost
Samsona si Bůh vybral ještě před jeho narozením. Měl se stát soudcem a dlouhou dobu se zdálo, že je vše v nejlepším pořádku.
Setkání s mladou pohankou obrátilo život tohoto Božího muže naruby. Teprve v této situaci začali rodiče chápat, proč anděl o jejich synovi prohlásil, že „začne vysvobozovat Izraelce z rukou Pelištejců“. Samson nakonec dosáhl svého. Pelištejka se stala jeho manželkou. Dlouho se ale neradoval. Její otec ji nakonec dal jinému…
Dnes se můžeme jen domýšlet, co vše by Samson dokázal, kdyby nedošlo k tomu osudovému setkání. Smutné je, že Samson se z této zkušenosti nepoučil. Tak dlouho vyhledával ženy mimo Izrael, až skončil ve vězení nepřátel. A přestože v poslední den svého života zabil více nepřátel než za celý předchozí život, nic to nemění na tom, že nevhodné známosti mu zpackaly život. Vysvobozování Izraelců od Pelištějců už nedokončil.
Když jsme mladí, divíme se rodičům, že se o nás tak přehnaně starají. Vadí nám jejich předpotopní názory. Proč o nás mají takový strach? To nám tak málo věří?
O pár let později se situace obrátí a my se strachujeme o své děti, kterým tentokrát ty naše názory připadají příliš zastaralé. Moc jim přejeme, aby našly svou životní lásku. Současně se ale bojíme, aby nedopadly jako Samson.
Když jsou děti malé, můžeme jim přikázat. Pak můžeme radit. Nakonec se modlíme a doufáme, že se stane zázrak. Prožíváme stejné pocity, jaké měli rodiče, když se v našem mládí modlili za nás.
Modleme se za mladé lidi v našem společenství, aby s Boží pomocí našli partnera, který je bude provázet až do Božího království. Vlastimil Fürst
————————————————————————————————————————————-
Příběh Samsona a jeho žen
člověk by mohl být už poučen
z pádů a omylů těch druhých
a nedovolit tedy ať hřích
očima do mysli vklouzne
neděje se to žádným kouzlem
a přece jde o okouzlení
touha spaluje a cosi mění
v myšlení člověka
je to ta odvěká
neposlušnost lidská
kdy on myslí si že získá
když po svém bude žít
a nenachází klid
dokud se nespálí
jak bývá člověk troufalý
když objekt jeho touhy
na něj dělá nos dlouhý
a skoro se zdá že odchází
tak dostává se do nesnází
každý kdo naivně vyměnil
Boha za pozemské touhy cíl
a nevidí že někdo obratně
kulisy střídá a nenávratně
chce změnit jeho věčný osud
komu oči určují cíl dosud
kdo jde za tím co vidí
ať nediví se že sklidí
místo úspěchu neúspěch
a nebude klid v jeho zdech
mráz po zádech mi běží
člověk na koni touhy stěží
dokáže držet otěže
touha se podobá nevěře
a spaluje zrovna tak
je lépe upřít zrak
přímo do svého nitra
a nechat každého jitra
ať vyjeví se vůle Boží
a nekupovat každé zboží
které se podbízí lacině
žár touhy bývá na vině
že život je drama ne romance
a ďábel dává se do tance
nad každým kdo se chytí
do jeho mistrně spletených sítí…