Zamyšlení na dnešní den 4.11.2012 (+3, +5)
Cožpak může zapomenout žena na své pacholátko, neslitovat se nad synem vlastního života? I kdyby některé zapomněly, já na tebe nezapomenu. Iz 49,15
ZACHRÁNĚN TOULAVÝM PSEM
„Může žena zapomenout na dítě, které kojí?“ ptá se Hospodin Izajášovými ústy. Otázka je rétorická a jasná. Odpověď musí znít: „Ne!“ Je nepředstavitelné, aby maminka zapomněla na dítě, které nosila ve vlastním těle a porodila.
A přesto se nepředstavitelné děje stále častěji. V mnoha zemích, včetně těch rozvinutých, jako jsou Spojené státy, nechávají matky děti u dveří nemocnic nebo dokonce v kontejnerech.
Jakou hrůzu musí žena prožívat, aby udělala něco takového? Její nitro musí rozdírat nepředstavitelné zoufalství a beznaděj, aby udělala něco tak nepřirozeného. Jen sám Bůh, který hledí do hloubi člověka, dokáže pochopit, jak hluboko na dně se dotyčná žena ocitla.
Některé příběhy odložených dětí mají šťastný konec, ale ne všechny. V keňském hlavním městě Nairobi nalezl odložené dítě nečekaný hrdina. Toulavý pes objevil novorozence v lese. Odtáhl dítě přes rušnou ulici a pravděpodobně i přes nějaký ostnatý drát do svého pelechu. Dítě bylo odložené v potrhaných šatech a strčené do igelitové tašky. Holčička vážila 3,3 kg, když ji převezli do nemocnice, kde jí lékaři nasadili antibiotika. Poslední zprávy říkaly, že je ve stabilizovaném stavu a dobře reaguje na léčbu. Zdravotníci ji pojmenovali Anděla. Nikdo si pro Andělku nepřišel, ale když zpráva o její záchraně pronikla do médií, začaly nemocnici zasypávat dary v podobě plenek, dětského oblečení a dalších věcí.
Když Hospodin položil otázku: „Cožpak může zapomenout žena na své pacholátko?“, dal také odpověď: „I kdyby některé zapomněly, já na tebe nezapomenu.“ Silnější než mateřská láska, silnější než otcovská láska, taková je Boží láska k nám.
„Mohl nás o své lásce ujistit ještě silnějšími a výmluvnějšími slovy? Prohlásil: ‚Ale cožpak může matka zapomenout na své dítě a nemít se svým vlastním potomkem slitování? I kdyby se něco tak neslýchaného stalo, já, váš Hospodin, na vás nikdy nezapomenu!‘ Jestliže pochybuješ nebo máš strach, podívej se na Ježíše Krista. Jako náš Zástupce u Boha žádá odpuštění tvých hříchů.“ (Cesta k vnitřnímu pokoji, s. 66)
——————————————————————————————————————————————————
Já na tebe nikdy nezapomenu
pro mě máš vždycky svoji cenu
mé slitování a mou milost máš
přeji si ať mě dobře znáš
dal jsem ti život a s ním dary další
posvětil pravdou a ne falší
na mně se spoléhat vždy můžeš
nedovolím aby tě hřích z kůže
zaživa svlékal a život ti bral
já vítězně jsem bojoval
za každého člověka
hřích touží tě zmást a vylekat
abys opustil mé cesty
a aby na tebe přísné tresty
za provinění tvá dopadly
a naděje tvoje uvadly
v beznadějném přemítání
tvé jméno mám vryto do svých dlaní
a nikdy se tě nechci vzdát
chci utišit žízeň tvou i hlad
a dát ti mnohem víc než sliby
hoď síť a do ní všechny ryby
pohrnou se v okamžení
zvol mě a tvůj život hned se změní
mé úmysly s tebou jsou jen čisté
na pokorné měním sebejisté
a ze zločinců dělám svoje syny
jen já mohu každého zbavit viny
to všechno dokáže láska pravá
a jestli se tvoje noha zdráhá
udělat krok a následovat mě dál
já nejsem ten který by naléhal
jen toužím tě zbavit tvé zátěže
a vztah na oboustranné důvěře
odteď s tebou začít budovat
jsem Ježíš tak zkus mi své břímě odevzdat….