Odpouštím ti
(2.2.2014)
Odpouštím ti, můžeš začít znova,
to krásně hřejivá jsou slova,
která každý občas slyšet touží,
když zčerná svět a srdce se souží
pro slova nebo pro činy,
jež snadno se změní v zločiny,
které už nelze vzít zpátky
a po nichž odsouzení vejde vrátky,
kterými pozve také výčitky a slzy
a strach, že nevysvětlíš, jak tě mrzí,
co stalo se a nejde odestát,
toužíš a zároveň se bojíš ptát,
jestli odpuštění žádat smíš,
já říkám ti ano, a zkus se dívat výš,
na zemi vidíš jen špínu, kal a bláto,
co třpytí se tam, není pravé zlato.
Ten, kdo o opravdové odpuštění stojí,
musí se vydat se srdcem k jeho zdroji…