Zamyšlení na dnešní den 10.3.2013 (+1, zataženo, odpoledne bouřka s blesky a krupkami, 0)
A abych se nepovyšoval pro výjimečnost zjevení, jichž se mi dostalo, byl mi dán do těla osten, posel satanův, který mne sráží, abych se nepovyšoval. Kvůli tomu jsem třikrát volal k Pánu, aby mne toho zbavil, ale on mi řekl: „Stačí, když máš mou milost; vždyť v slabosti se projeví má síla.“ A tak se budu raději chlubit slabostmi, aby na mně spočinula moc Kristova.
Proto rád přijímám slabost, urážky, útrapy, pronásledování a úzkosti pro Krista. Vždyť právě když jsem sláb, jsem silný. 2K 12‚7—10
Naučte se odpouštět
Důležitou součástí dobrých vztahů je schopnost odpustit. V blízkých mezilidských vztazích se často stane, že nás někdo zraní nebo někoho zraníme my. Některá zranění hluboce zasáhnou naše srdce. Jak můžeme někomu odpustit, když emocionální jizvy nám stále připomínají, co nám ten druhý udělal? Vztah nemůže přežít, pokud zde není vůle odpustit. Odpuštění však není žádnou formou amnézie, ztráty paměti, kdy ze vzpomínek vymažeme vše špatné, co nám kdo udělal. Když se rozhodneme zapomenout, vzdáváme se tím vědomě práva na odplatu a pomstu. Nevracíme se stále k nespravedlnosti s pocity zloby a bolesti. Dovoláváme se Božích slov „Mně patří pomsta, já odplatím“ s důvěrou, že On se o celou situaci nejlépe postará (Ř 12‚19). Naše zranění předáváme jemu. Pokud jsou naše zranění hluboká, odpuštění nemusí přicházet okamžitě. Ale čas pomáhá při zahojení ran. Pokud přijdeme k Bohu, On nám poskytne potřebné uzdravení. Nemusíme se cítit provinile, když bolest nezmizí přes noc. Přesto se však snažme tato zranění překonat — podobně jako biblický Josef, kterého jeho vlastní bratři prodali do otroctví. Duch svatý nám pomůže dojít k opravdovému odpuštění. Můžeme Boha poprosit o jeho milost, která nás podrží a pomůže nám překonat zranění.
Bůh je schopen dát nám sílu v jakékoli situaci. Je důležité cítit potřebu odpustit, protože pokud ji nevnímáme, stáváme se zahořklými a protivnými. Často se zdá, že se trápíme jen my, kdežto ten, kdo nám ublížil, se cítí zdánlivě dobře a spokojeně. Přesto ale nesmíme dovolit, aby nás zahořklost polapila do své pasti. Apoštol Pavel varuje: „Veškerá hořkost, hněv, zuřivost, křik i urážky ať vás opustí spolu s veškerou záští“ (Ef 4‚31). Ježíš nás dokonce vyzývá: „Žehnejte těm, kdo vás proklínají, a modlete se za ty, kdo vás pomlouvají“ (L 6‚28). Takový přístup ovlivňuje nejen ty, kdo nám ublížili, ale také naplňuje naše srdce pokojem. Je užitečné odhlédnout od toho, co nás bolí, a soustředit se na to, jaký větší záměr má s námi Bůh, co pro nás chce vykonat. Gloria Lindsey Trotmanová
—————————————————————————————————————–
Bez odpuštění by vztahy nepřežily
každé zranění jim podřezává žíly
a hrozné rány tak způsobuje
každý kdo dost nemiluje
příliš lehce středem odchází
cestou necestou do nesnází
které se zprvu tak nejeví
až později člověk objeví
chyby a vady na kráse
a pak sám sebe zeptá se
jestli se moudře rozhodoval
aby později nelitoval
že zavrhnul vztah když byl slepý
kdo prožil to ví jak se špatně lepí
to co je jednou na střepy
sám se vztah rozbitý neslepí
a odpuštění není ztráta paměti
neodpustíš zradu hned vzápětí
odpuštění někdy dlouho zraje
je to host z nebeského kraje
a nemusí jednat vždy podle práva
odpouštíš aby byla zdráva
duše tvá i tvého bližního
a co může být lepšího
než zanechat toho co nás mučí
a s láskou si padnout do náručí…