Odmítnutý 26.1.2013

Zamyšlení na dnešní den 26.1.2013 (-12,-11, zvolen Zeman)

Vždyť Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby každý, kdo v něho uvěří, unikl záhubě a získal věčný život. Bůh svého syna neposlal proto, aby svět odsoudil, ale zachránil. Kdo v něho věří, unikne odsouzení. J 3‚16—18

.

Odmítnutý nápadník

V patnácti jsem se zamiloval do holky z dobré rodiny. Zatímco její táta byl známý malíř, ten můj, jako bývalý kazatel, dělal dělníka v továrně.

Byl jsem plachý a nesmělý kluk, a tak jsem se dlouho odhodlával, než jsem našel odvahu se jí při jedné příležitosti zeptat, jestli by se mnou nechtěla chodit. Podívala se na mne a pak prohlásila: „To bych to s tebou trhla!“ Asi je vám jasné, co to s mou citlivou duší i s mým sebevědomím udělalo.

Na tuto příhodu jsem si vzpomněl, když jsem jednou po ránu četl v Bibli známý Ježíšův výrok: „Vždyť Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby každý, kdo v něho uvěří, unikl záhubě a získal věčný život…“ (J 3‚16.17).

Podle Ježíše je každý člověk na naší planetě milován samotným Bohem. Jenže my jeho lásku nechceme vidět. Naopak, svádíme na Boha vše, co se nám nelíbí. Dokonce i vlastní neúspěchy.

Při čtení Ježíšových slov jsem si vzpomněl na to dávné odmítnutí a najednou se mi vybavily i pocity, které jsem tehdy prožíval. Přitom jsem si uvědomil, že něco podobného často prožívá i Bůh. Ptal jsem se sám sebe, co asi cítí, když lidem vypráví o své lásce a dostává odpověď: „Bože, to bych to s tebou trhnul!“

Já to tehdy v patnácti vzdal. O to víc obdivuji Boha, že to s námi zatím nevzdal, ale zkouší to znovu a znovu. Jeho láska se totiž nenechá odradit. Vlastimil Fürst

—————————————————————————————————————————————

Boží láska je skála věčná

nebetyčná a nekonečná

nechybí jí odvaha

položit život neváhá

za každého hříšníka

a její světlo proniká

nejhustší temnotou

i smutnou samotou

a suchou světa pouští

i v neproniknutelném houští

najde ovečku ztracenou

ta láska zní věčnou ozvěnou

v srdcích která hledají

až se s ní nakonec setkají

Boží láska je skála věčná

nepomíjející a nekonečná

ničím se nenechá odradit

touží každého zachránit

a proto znovu a znovu buší

na vrata pevnosti za nimiž tuší

ty kteří boj o záchranu vzdali

když sami se s hříchem potýkali

teď přichází jejich záchrana

mocná pravice podaná

otevři rychle a chyť se té ruky

je to tvá záruka nad záruky

tvůj jediný únik ze záhuby

tak jdi zlo pořád ještě cení zuby…

.

.

Přejít nahoru