Petru Hapkovi
(in memoriam 25.11.2014)
Nejen Praha včera potemněla, Petře,
čas sice horké slzy smutku setře,
i kocour v klíně přišel o tvé pohlazení,
pro dalmatina se také stav věcí mění,
kdo projede tvého harleye,
už nezvíříš prach přes koleje
při rychlém útěku do neznáma,
tvou společnicí není krásná dáma,
vítr už nerozvlní tvoje vlasy
a klavír už navždy schová tóny asi,
které by jinak tvoje prsty hrály,
jen hodiny na věži bijí v dáli,
však neměří už, jak plyne tvůj čas,
jsi pryč a kdo smí tušit z nás,
kam odešel jsi v soumraku večerním,
tvá postava teď váží míň než stín,
jen melodie jemná zaznívá tu tiše,
však její skladatel už další nenapíše…
(Polička 26.11.2014)