VÍRA A SKUTKY
(myšlenky, které pak inspirovaly další básně o lásce = Lásce)
A tak nebude nikdo souzen z jiných skutků, než ze skutků lásky:
Ze skutků lásky, které z lásky udělal.
Ze skutků lásky, které udělat měl, ale udělat se bál.
Ze skutků lásky, které záměrně neudělal.
Ze skutků lásky, které byly špatně pochopeny a byly odmítnuty.
Ze skutků nelásky, které láskou příjemce byly v lásku proměněny.
BŮH JE LÁSKA
Je láska jen pouhá teorie?
Láska bez praxe se špatně žije.
Bez lásky není žádný skutek dobrý.
Bez lásky se člověk zcela marně modlí.
Láska je přece víc než víra,
to láska skály přenáší, i když zoufalství tě svírá.
A nikdo není souzen ze skutků jiných,
než ze skutků lásky, byť i pošetilých.
Láska je s tebou, když beznaděj se vkrádá,
to ona za všech okolností kryje tvá zranitelná záda.
Láska jsou křídla propůjčená k nadoblačným letům.
Láska je lano hozené, co přitáhne tě přímo před trůn.
Láska je loďka, která má vždy obě vesla.
Láska je víc, než jen hlásat krásná hesla.
Láska je k činu neustále připravená ochota.
Láska je všeobjímající smírná dobrota.
Láska je v Kristu vydaný Beránek Boží,
ta láska pro mě růže má, kde svět mi chystá hloží.
On – Láska mě miluje, ač mne jako sebe zná,
a jednou si mne odvede – tam v sídla svá líbezná.
(29.4.2009 15,00 – 1.5.2009 před půlnocí)
CO JE TO LÁSKA
Láska je jako oči dítěte – tak průzračná a čistá
a je v ní pro každého vždycky času dost i místa.
Láska je jako z nejvzácnějších diamantů krystal,
jež roste skrytě v srdci a v úsměvu ven tryská.
Láska je jako moře s klidnou hladinou,
jímž pluješ v loďce času každou vteřinou
až k břehu, kde se potkáš s nepoznanou krajinou,
v níž ani stébla trávy pod tvou nohou nehynou.
Láska je nádherný a přece tolik odmítaný dar,
je sítí záchrannou i pro toho, kdo je již stár,
ač brzdou pro pocity je, pro čin má křídel pár,
jež vynesou tě převysoko nad beznaděje mraků cár.
Láska tě povznáší až tam, kde trůn má věčný Král,
on nechce, abys náhle jen jak prudký požár vzplál,
ta láska, již v tobě roznítil, má svítit i hřát dál,
s ní pro nás přišel na zemi a příkladem se stal.
Lásku nám Ježíš zosobnil, On, pravý Boží Syn,
je pramenem, jež žízeň uhasí a zprostí tíže vin.
Za lásku tu nemůžeš zaplatit, vždyť nepřekročíš ani svůj stín,
můžeš jen přijmout pozvání: „Dítě, hle, má náruč a můj klín!“
(21.5.2009 15,30-16,00, když jsem přemýšlela nad Alešovými slovy o tom, jak se v našich životech projevuje Duch svatý)
JAKÁ JE LÁSKA
Láska má vlídné slovo stále po ruce
a hasí požár hněvu, když nám rozpaluje čela,
je dárkem, i když nejsou zrovna vánoce
a místo spánku zůstává vždy bdělá.
Láska je kvalita, jež není z výprodeje,
však za poklady světa ji stejně nekoupíš,
je neúplatná, ať už cokoli se děje,
když máš ji, všechny bolesti s ní přetrpíš.
Láska je jednou berla, jindy hůl
a v každé podobě je její pomoc skvělá,
bez ní je člověk osamocen víc než kůl,
s ní nezáleží na rychlosti, s níž chátrají nám těla.
Láska, to není benzín do ohně, to hojivá je mast,
léčí i rány, které člověk způsobil si sám,
když máš jí pro každého dost, smíš zakusit slast
jak ten, kdo Ducha nechal pro ni v srdci svém stavět chrám.
(21.5.2009 16,00 – 16,15)
JAK LÁSKA PRACUJE
Láska, to není pouhá šťastná chvíle,
to poctivě je odkráčená nejméně druhá míle,
láska je kabát, který jsi na oplátku půjčil příteli
a košile daná nepříteli, i když se s tebou nedělí.
Láska se zájmem o tvůj život stále chvěje
a hází kruh záchranný, když se topíš v moři beznaděje,
láska jsou oči, jež vidí, i když ty jsi zůstal slepý,
láska jsou ruce, jež uklízejí před tvou bosou nohou střepy.
To láska, když padáš únavou, snímá z tvých ramen světa tíži
a třeba o půlnoci jde a hladovému na chléb těsto mísí v díži,
je vánkem, který v žáru poledním tak krásně svěže chladí,
láska je maminka, která své dítě před spaním něžně líbá a hladí.
Láska, to nejsou žádné léty vybroušené slovní obraty,
s takovou láskou možná napoprvé ani neupadneš v citů záchvaty.
Vždyť pravá láska neumí říkat: „Nemohu, nechci, neumím – a tebe neznám.“
Naopak – tvé jméno pečlivě si vepíše na svůj modlitební seznam.
(21.5.2009 cestou domů a večer)
Láska, to nejsou žádné léty obnošené obraty a fráze,
i když s ní možná napoprvé neupadneš do extáze,
neumí říkat: „nemohu, nechci, neumím a tebe neznám“,
naopak – tvé jméno pečlivě si vepíše na svůj modlitební seznam.
(původní sloku jsem nahradila, neb se verše fráze-extáze nápadně podobaly jiné básni, kterou jsem četla na „Dobrém jitru“)
LÁSKA POMÁHÁ ŽIVOTU
Láska jsou z nebe na zemi všech dobrých darů otevřená zřídla,
láska tvůj život prozáří duhou i barevnou krásou motýlího křídla,
láskou tvé oči uvidí krajiny nevídané i tryskající léčivá vřídla,
láska ti zasvítí a temnota se vytratí jak mlha, co v ranním slunci zřídla.
Láska se umí ovládat, to není náhodná a neřízená střela,
láska zná správný cíl a nemine, ač zloba by to možná chtěla,
láska v roucha královská jednou oblékne naše proměněná těla,
a skromně k nohám Nejvyššího usedne, ač s ním by vládnout směla.
Láska se vtiskuje do srdce, a také na čelo – do vrásek,
vždyť z lásky řeší každý z nás den co den i stovky otázek.
Láska se vydává naprosto a zcela a nezná žádných překážek,
láska je i poslušnosti důkaz, na tvé ruce naděje uvázaný provázek…
(22.5.2009 ráno a odpoledne)
Láska je srdíčko,
které pulsuje
a něžně tiká
v mamince
jako budíček
pod srdcem,
kde nový
život vzniká.
Láska je srdíčko
které neuměle
o to víc s citem
dítě nakreslilo
své mámě
mamince
Láska bližnímu zle neučiní
láska nikoho křivě neobviní
láska neobnaží ničí nahotu
láska vystavuje srdce dobrotu