Zamyšlení na dnešní den 3.5.2013 (+6, deštivo, +5 )
A ta dravá šelma, která byla a není, je osmý král, a přece jeden z těch sedmi, jde však do záhuby. (Bible, Zjevení 17‚11)
Skryté vzorce chování
V tomto textu, který zní jako hádanka, je skryta velmi praktická myšlenka. Sedm králů jsou předkové šelmy. Šelma totiž jedná úplně stejně jako oni. Něco podobného známe z vlastní zkušenosti. I my jsme po svých předcích přejali zlozvyky a hříšné sklony. Všichni máme sklon dělat chyby, jaké dělali naši rodiče. Jednou jsem se na pláži dal do řeči s uznávaným křesťanským psychologem. Seznámil mě se svou teorií „životních přikázání“, podle níž každý z nás přebírá v období mezi devátým a třináctým rokem života od svých rodičů určité nepsané „zákony“. Třebaže se tyto zákony mohou druhým jevit neuvěřitelně hloupé, pro nás jsou stejně neměnné jako Desatero. Onen psycholog mi řekl, že pokud je dokážeme odhalit a upravit podle Božího slova, náš život se změní k lepšímu. Pak mi pomohl odhalit tři přikázání, která silně ovlivňovala můj život: (1) Vždycky musím být všude včas. (2) Za všech okolností se musím chovat slušně a čestně. (3) Z duše nemám rád dogmatismus.
Všechna tři přikázání se zdají být velmi dobrá. Je přece správné chodit včas a nenechat druhé na sebe čekat. Jenže ono to má i svůj rub. Když se mi totiž někdo připlete do cesty ve chvíli, kdy se snažím někam přijít včas, chovám se k němu odměřeně. Většinou se jedná o mé nejbližší, kteří si v žádném případě nezasluhují, aby trpěli kvůli mojí obsesi. Chovat se slušně a zastávat se slabších je také správné. Problém však nastává ve chvíli, kdy získám dojem, že druzí se mnou nejednají slušně a čestně. Neuvěřitelně se mě to dotkne. Přál bych si, aby mi lidé opláceli stejnou mincí. Toto přikázání se stalo příčinou mnoha nedorozumění. Pokud se vědomě nepodřídíme Božímu vedení, jsme jen vězni pravidel, která jsme přejali v dospívání. Jakmile jsem si to uvědomil, udělal jsem ve svém životě několik změn. Pořád se snažím chodit včas, ale dávám si pozor, abych kvůli tomu nikomu neubližoval. Rovněž i nadále jednám s druhými slušně a poctivě, ale vědomě přehlížím, když mi někdo ublíží či je vůči mně nespravedlivý. Jsem rád, že mohu říct, že se mi to celkem daří.
Pane, dej, ať vidím, jaký doopravdy jsem. Pomoz mi se s tím vyrovnat a zjednat nápravu.
Jon Paulien
—————————————————————————————————————-
Člověk vždycky napodobuje své vzory
nepomohou vzpoury ani vzdory
proti vlivu jež má na nás minulost
je ve mně a žel je jí tam dost
to co člověk viděl na druhých
o čem si myslel že je to snad hřích
to žije nakonec sám ve svém životě
a když se dokáže vidět v celé nahotě
a v nesmyslnosti své vzpoury vůči řádu
podřídí se a doplní tak řadu
těch kteří kráčejí kamsi k vznešenému cíli
je přece lidské čas od času se zmýlit
a přesto doufá že cesta po níž kráčí
není slepou uličkou a tak se neotáčí
aby viděl jestli v řadě není poslední
musí jít a nepřestat až do konce svých dní…