Zamyšlení na dnešní den 21.4.2013 (0, polojasno, ) Jirka 53
Nenávist vyvolává sváry, kdežto láska přikrývá všechna přestoupení. (Kniha Přísloví 10‚12)
Vzácná žena
Jednomu baptistickému kazateli zemřela před několika lety na rakovinu jeho drahá manželka Jana. Na jejím pohřbu o ní manžel hovořil slovy, která dodnes považuji za nejdojímavější kázání, jaké jsem v životě slyšel. Mluvil o tom, jak jej tato elegantní dáma učinila lepším člověkem. Jako mladý kazatel neměl velký plat. Navzdory tomu, že Jana měla proti tomu námitky, rozhodl se těžce ušetřené peníze investovat. Naneštěstí fond, do kterého peníze vložil, zkrachoval a on přišel o všechno, co měl. Tento mladý člověk prožíval tehdy krizi. Zklamal v něčem, co bylo velmi důležité. Jeho manželka mu mohla právem vyčítat: „Já jsem ti to říkala!“ Jana však vycítila, jak byl v té době zranitelný. Když jí zavolal, že přišli o všechny úspory, jednoduše odpověděla: „Netrap se tím, všechno bude zase dobré.“
Když se ten večer vrátil domů, čekal, že dostane „dršťkovou polévku“ o tom, jaká to byla nerozumná investice. Jana si však sedla k němu a řekla: „Víš, na něco jsem přišla. Uvědomila jsem si, že nepiješ a nekouříš. Kdybys pil a kouřil, možná bychom přišli o tolik peněz, kolik jsme ztratili teď. Bylo by to vlastně to samé. Zapomeňme na to.“ Jana mohla v této velmi kritické chvíli podlomit sebedůvěru svého manžela. Možná budete překvapeni, ale mužské sebevědomí je velmi křehké — zvlášť při neúspěchu a těžkostech. Právě to je důvod, proč manžel od ní tak moc potřeboval slyšet: „Pořád věřím ve tvé schopnosti.“ A Jana mu řekla právě toto. Krátce nato přišel jednou večer manžel domů a viděl, že je v celém domě tma. Když otevřel dveře, uviděl, že Jana pro ně připravila večeři při svíčkách. „Co to znamená?“ zeptal se jí s nádechem humoru v hlase. „Víš,“ odpověděla, „dnes budeme večeřet při svíčkách.“ Manžel si myslel, že Jana má nějaký zajímavý nápad nebo překvapení, a odešel si umýt do koupelny ruce. Chtěl si rozsvítit světlo — a nic. A tak se vydal do ložnice a stlačil další vypínač. Ale i v ložnici zůstala tma. Mladý kazatel se vrátil do kuchyně a zeptal se Jany, proč je celý dům bez elektřiny. Tehdy se Jana rozplakala. „Máš tolik práce a pořád jsi pryč. Neměla jsem dost peněz na zaplacení účtu za elektřinu. Nechtěla jsem ti to říci. Myslela jsem si, že bychom mohli jíst při svíčkách.“
Mohla říci: „Nikdy předtím jsem nebyla v takovéto situaci. Vyrůstala jsem v domově, kde nám nikdy elektřinu nevypnuli.“ Mohla svého manžela zmalomyslnět, mohla jej docela zdeptat, mohla také zničit jeho sebevědomí. Místo toho řekla: „Nějak bude. Jednou se naše světla opět rozsvítí. Dnes večer se ale najezme v pokoji při svíčkách.“
Někoho milovat znamená jako jediný vidět zázrak pro jiné neviditelný. (Francois Mauriac)
—————————————————————————————————————-