Zamyšlení na dnešní den 20.10.2012
Blaze milosrdným, neboť oni dojdou milosrdenství. Mt 5,7
MILOSRDNÍ
Blahoslavenství se postupně rozvíjejí. První čtyři oslovují chudé v duchu, plačící, tiché a žíznivé. Charakteristický je pro ně postoj. Z pohledu nenáboženského světa se jedná o nuly, zoufalce a ztracené existence. Z pohledu Hospodina jsou „požehnaní“. Žehná jim, protože jsou otevřeni Božímu vlivu.
Následující tři blahoslavenství přenášejí pozornost od postoje k činům. Nemluví o tom, jací lidé jsou, ale co dělají. První čtyři popisovala, jací lidé mohou obdržet požehnání. Další tři se zaměřují na to, jak tito požehnaní budou žít na tomto světě.
Poddaní v Božím království jsou milosrdní. Termín milosrdenství souvisí s laskavostí a velkorysostí. Milosrdenství hnalo Samařana, aby pomohl potřebnému (L 10,25–37). Být milosrdný neznamená pouze odpouštět, ale také být s lidmi, kteří mne potřebují. Být s lidmi, kteří jsou zranění či zoufalí. Milosrdný přichází k lidem, kteří trpí. Dává jim naději a projevuje laskavost. Milosrdný projevuje milosrdenství.
Není možné patřit do Božího království, ale přitom žít jen pro sebe – jako poustevník nebo mnich. Boží království neumožňuje únik ze světa a jeho potřeb. Kdysi jsem navštívil skalní město postavené jako místo rozjímání a hledání odpovědí na otázky lidské existence. Lidé, kteří zde žili, strávili život v celibátu, modlitbě a sebezapírání. Jejich domovem byly skalní cely, ale společná místnost byla vyzdobena nečekanými freskami. Byť jasné barvy v průběhu staletí vybledly, stále bylo možné rozeznat scény zobrazující pití, hodování a poloobnažené ženy.
„Jak je možné,“ ptal jsem se průvodce, „že si mniši ozdobili stěny takovými výjevy?“
Jeho odpověď zněla: „Jelikož se odřízli od jakéhokoli pokušení přicházejícího z vnějšího světa, museli svůj charakter utužovat alespoň takto!“
Ježíš měl odlišný přístup k věci. Ti, kdo ho následují, nerozjímají nad milosrdenstvím, ale činí ho. Nehloubáme o čistotě srdce, ale projevujeme ji v každodenních vztazích. Nemluvíme o pokoji, ale snažíme se ho přinášet. Od Boha lidem.
„Zaslechne-li křesťan volání o pomoc lidí bloudících, pokoušených, ubohých, obětí vášně a hříchu, neptá se, zda jsou hodni jeho pomoci, nýbrž jak by jim mohl prospět.“ (Myšlenky o naději, s. 20)
—————————————————————————————————————————————
Vystav se Božímu vlivu
už nevyjdeš ven z údivu
nad Boží laskavostí
milosrdenstvím tě zprostí
tvých bolestí duše a noční můry
odletí když od Něj shůry
padá tvá denní mana
dostáváš příděl hned zrána
a dokonale tě občerství
není v tom žádné tajemství
které bys nikdy neodhalil
jen člověk jež se Bohu vzdálil
a nechce se poddat Jeho moci
může zůstávat bez pomoci
i když mu ji Bůh nabízí
kdo neseje ani nesklízí
a kdo je vůči Bohu otevřený
nezavírá se do skalní cely
nechce žít jako poustevník
naopak vyjádří svůj dík
v činech jimiž Boha oslaví
víc než když jen vypráví
o tom že Bůh lidi miluje
v práci se pokušení vzdaluje
a radost posiluje srdce
je dost těch kteří tvoje ruce
a tvoji pomoc ocení
jsou jako ovce ztracení
a ty jim můžeš ukázat
že skrze lidi má Bůh i je rád…