Zamyšlení na 12.3.2014 (-5, jasno, slunečno, bezvětří, 0)
Šaty „nedělaj“ člověka
A o oděv proč si děláte starosti? Podívejte se na polní lilie, jak rostou: nepracují, nepředou – a pravím vám, že ani Šalomoun v celé své nádheře nebyl tak oděn, jako jedna z nich. Jestliže tedy Bůh tak obléká polní trávu, která tu dnes je a zítra bude hozena do pece, neobleče tím spíše vás, malověrní? Mt 6,28-30
Pánové Voskovec, Werich a Ježek složili píseň, ve které zpívají: „Je to pravda odvěká, šaty dělaj člověka…“ Mnoho lidí tomu věří. Oblečou si značkové oblečení a myslí, že tím stoupla jejich hodnota. Jsou schopni utrácet až neskutečné peníze za značku, která je právě v módě.
Ježíš říká: „A o oděv proč si děláte starosti? Podívejte se na polní lilie, jak rostou: nepracují, nepředou – a pravím vám, že ani Šalomoun v celé své nádheře nebyl tak oděn jako jedna z nich. Jestliže tedy Bůh tak obléká polní trávu, která tu dnes je a zítra bude hozena do pece, neobleče tím spíše vás, malověrní?“ (Mt 6,28-30).
S oblečením má čas od času problém každý. Chceme se líbit a pěkné oblečení dělá divy. Je zajímavé, jak se často liší naše oblečení doma a na veřejnosti. Zatímco doma nám nevadí vytahané tepláky a starý svetr, ven bychom tak určitě nešli. Proč ten rozdíl? Protože doma už nás znají. Před nimi nemusíme schovávat své bříško nebo vypínat hruď. Jen by se nám smáli. Doma můžeme být opravdu sami sebou a to je dobře. Nemusíme si malovat obličej ani skrývat první šediny.
Na počátku Bible je možné číst zajímavá slova. Mojžíš zde popisuje stvoření světa. O stvoření ženy napsal: „A Hospodin Bůh utvořil z žebra, které vzal z člověka, ženu a přivedl ji k němu. Člověk zvolal: ‚Toto je kost z mých kostí a tělo z mého těla! Ať muženou se nazývá, vždyť z muže vzata jest.’ Proto
opustí muž svého otce i matku a přilne ke své ženě a stanou se jedním tělem. Oba dva byli nazí, člověk i jeho žena, ale nestyděli se“ (Gn 2,22-25).
Když Bůh stvořil Adama a Evu, neoblékl je do značkového oblečení a na nohy jim nedal boty od Bati. Byli nazí, ale nestyděli se. Stud přišel až s prvním hříchem: „Žena viděla, že je to strom s plody dobrými k jídlu, lákavý pro oči, strom slibující vševědoucnost. Vzala tedy z jeho plodů a jedla, dala také svému muži, který byl s ní, a on též jedl. Oběma se otevřely oči: poznali, že jsou nazí. Spletli tedy fíkové listy a přepásali se jimi. Tu uslyšeli hlas Hospodina Boha procházejícího se po zahradě za denního vánku. I ukryli se člověk a jeho žena před Hospodinem Bohem uprostřed stromoví v zahradě“ (Gn 3,6-8).
Hřích přináší stud a strach jednoho před druhým, ale hlavně před Bohem. Co na to Bůh? „Hospodin Bůh udělal Adamovi a jeho ženě kožené suknice a přioděl je“ (Gn 3,21). Bůh tento problém řeší oblečením z kůže beránka. Ve vesmíru zemřela první oběť za naši neposlušnost vůči Bohu. Hřích přinesl na náš svět první smrt.
Vedle doslovného významu Ježíšovy rady, abychom si nedělali zbytečné starosti o to, jak se budeme oblékat, je možné v těchto slovech vnímat i duchovní rozměr. Ve třetí kapitole Zjevení Jana jsme Ježíšem vybízeni, abychom svou nahotu oděli do bílého roucha, které nám nabízí Bůh. Je to obdoba toho, jak Bůh oblékl v ráji naše rodiče, aby se před ním nemuseli stydět.
Pane, děkuji Ti, že mne máš rád. U Tebe „šaty nedělaj člověka“. Člověka u Tebe dělá jeho srdce. Proměňuj dnes i to mé.
Vlastimil Fürst 12. Březen 2014 Zamyšlení