Zamyšlení na 13.3.2014 (-5, jasno, slunečno, teplo, 0)
Bůh má můj zítřek ve svých rukách
Nemějte starost a neříkejte: co budeme jíst? Co budeme pít? Co si budeme oblékat? Po tom všem se shánějí pohané. Váš nebeský Otec přece ví, že to všechno potřebujete. Hledejte především jeho království a spravedlnost, a všechno ostatní vám bude přidáno. Nedělejte si tedy starosti o zítřek; zítřek bude mít své starosti. Každý den má dost na svém trápení. Mt 6,31-34
Dělali jste někdy něco, co se nakonec ukázalo jako zbytečné? Už jste někdy toužili po něčem, co jste nakonec nepotřebovali? Dostali jste někdy dárek, který vám byl k ničemu?
Náš život je často honěním se za tím, co se nakonec ukáže jako nepotřebné a kvůli čemu někdy nemáme čas na to, co je naopak životně důležité. Ježíš říká: „Nemějte starost a neříkejte: ‚Co budeme jíst? Co budeme pít? Co si budeme oblékat?’ Po tom všem se shánějí pohané. Váš nebeský Otec přece ví, že to všechno potřebujete. Hledejte především jeho království a spravedlnost, a všechno ostatní vám bude přidáno. Nedělejte si tedy starosti o zítřek; zítřek bude mít své starosti. Každý den má dost na svém trápení“ (Mt 6,31-34).
Při čtení těchto slov si vždy uvědomím, jak často se trápím zítřejšími starostmi – a většinou jde dokonce o starosti, které nakonec ani nenastanou, protože existovaly jen v mé hlavě. Co bude zítra? Budu mít co jíst? Nepřijdu o práci? Kde budu bydlet? Budou mě mít mé děti rády? Jaké manželky si najdou mí synové?
Věřím, že uznáte, že se tyto starosti týkají podstatných oblastí mého života. Jídlo, oblečení, práce, rodina… Základní potřeby, bez nichž by se kvalita našeho života podstatně snížila.
Ježíš ale ukazuje na jednu potřebu, která předčí všechny ostatní. Je jí vědomí jistoty Boží přízně. Říkáme jí „jistota spasení“. Proč je tak důležitá? Proč toužíme po Božím ujištění, že nás má rád a že s námi počítá pro své království? Líbí se mi začátek 71. žalmu: „Utíkám se k tobě, Hospodine, kéž nikdy nejsem zahanben! Pro svou spravedlnost mě vysvoboď, pomoz mi vyváznout, skloň ke mně své ucho, buď mou spásou. Buď mi skalním příbytkem a budu se tam uchylovat stále. Rozhodls o mé záchraně, tys můj skalní štít, moje pevná tvrz!“ (Ž 71,1-3).
Podvědomě toužíme po bezpečí, které by přesahovalo naše lidské možnosti. Toužíme po někom, kdo dokáže víc než my. Jistě, na stáří se mohu pojistit. Ale co když pojišťovna zkrachuje? Ano, mohu budovat rodinu, kde se všichni můžeme mít rádi, ale pak stačí smyk na náledí nebo nemoc a všechno může být jinak.
Vzpomínám na návštěvu u mé sestřenky. Její manžel měl jít za pár měsíců do důchodu. Těšil se, co všechno v něm ještě zrealizuje. Měl velké plány. O pár dnů později ho postihla mozková příhoda a vše bylo jinak.
Když Ježíš říká „hledejte především jeho království a spravedlnost, a všechno ostatní vám bude přidáno“, ví, o čem mluví. Nechce nás připravit o radost z dobrého jídla nebo pěkného oblečení. Jen upozorňuje, že to není to nejdůležitější. Můžeme mít nádherná předsevzetí a perfektní plány, ale stačí okamžik, aby to vše vzalo zasvé. Proto bychom na prvním místě měli hledat jistotu věčného života. To je jediná hodnota, kterou nám smrt nemůže vzít.
Pane, děkuji Ti, že mi i dnes dáváš svůj pokoj. Je to stav, který nespočívá v dobrém pojištění, výhodné práci nebo v luxusním bydlení. Nabízíš mi pokoj, který vyplývá z poznání, že máš mou budoucnost ve svých rukách.
Vlastimil Fürst 13. Březen 2014 Zamyšlení