Zamyšlení na 14.3.2014 (-5, jasno, slunečno, teplotní rekord na celém území ČR, 0)
Měřítko Božího soudu
Nesuďte, abyste nebyli souzeni. Neboť jakým soudem soudíte, takovým budete souzeni, a jakou měrou měříte, takovou Bůh naměří vám. Mt 7,1.2
Nevím, jaký postoj máte k trestu smrti. Já osobně, čím jsem starší, tím víc jsem k tomuto projevu spravedlnosti skeptický. Když jsem sledoval proces se Saddámem Husajnem, dokázal jsem pochopit nenávist Kurdů, kteří požadovali už od začátku jeho smrt. Pro Saddáma měl život Kurda menší cenu než kulka v samopalu. Nakonec byl popraven podle hesla: „Co kdo zaseje, to také sklidí.“ Ježíš říká: „Nesuďte, abyste nebyli souzeni. Neboť jakým soudem soudíte, takovým budete souzeni, a jakou měrou měříte, takovou Bůh naměří vám“
(Mt 7,1.2).
Na první pohled by se mohlo zdát, že nejlepší je, když se přestanu starat o druhé lidi. Nebudu-li soudit já, Bůh zase neodsoudí mne. Když jsem lhostejný k tomu, co se děje kolem mne, je vše „v suchu“.
Pokud by byl tento výklad pravdivý, pak by v nebi byli lidé, kteří klidně přihlížejí násilí a nic proti němu neudělají. V prosinci roku 2006 se skupina mladých lidí rozhodla pro experiment. Požádali herce, aby na několika místech v Brně předstírali násilí na ženě nebo na dětech. U obchodního domu bil muž ženu. Ta volala a prosila kolemjdoucí o pomoc. Dočkala se jí až po půl hodině. Zastala se jí jiná žena. Na náměstí Svobody zase skupina mladíků kopala do mladého kluka, kterého předtím srazili na zem. V tomto případě se chlapec pomoci nedočkal vůbec. Lidé, kteří byli okolo, jen přihlíželi…
Co znamená výzva „nesuďte, abyste nebyli souzeni“? Mám být lhostejný k násilí a utrpení druhých? Tomu nevěřím, protože Ježíš byl vždy citlivý ke každé křivdě a trápení lidí.
Ježíš si přeje, abych přemýšlel o Božím soudu. O soudu, na kterém se rozhodne o mé budoucnosti. Budu v Božím království? Nebo budu mezi těmi, o kterých Bible říká: „Země se rozplyne spolu s těmi, kdo na ní sídlí“ (Ž 75,4). O každém z nás musí rozhodnout soud. Proč má být soudcem zrovna Bůh? Proč nemůžeme soudit my? Bůh jediný umí číst a posuzovat i mé pohnutky a myšlenky. Já mohu posuzovat jen to, co vidím. Proto bych se měl vyvarovat posuzování toho, co se děje v druhém člověku. Často nerozumím ani svému vlastnímu nitru, jak tedy mohu hodnotit, co se děje v někom jiném?
Ježíš varuje před posuzováním duchovního života druhých. Jen Bůh může vynášet definitivní soudy. Z toho důvodu nemám právo hovořit o spasení druhých lidí. Mohu mít obavy o jejich spasení, ale nikdy nemám právo říci o jiném člověku, že už nemá šanci na spasení. Dokud žijeme, máme naději.
Ježíš varuje spravedlivé velekněze a starší lidu: „Amen, pravím vám, že celníci a nevěstky předcházejí vás do Božího království“ (Mt 21,31).
Pane, uč mne vidět ve druhých lidech obyvatele Tvého království. Chraň mne před lhostejností a pomoz mi, abych uměl lidem v mém okolí nabídnout novou šanci – tak jako ji Ty nabízíš mně.
Vlastimil Fürst 14. Březen 2014 Zamyšlení