Zamyšlení na 30.3.2014 (0, přízemní mrazík, jasno, slunečno, +5 )
Osvícený důstojník
Tu když přišel do Kafarnaum, přistoupil k němu jeden setník a prosil ho: „Pane, můj sluha leží doma ochrnutý a hrozně trpí.“ Řekl mu: „Já přijdu a uzdravím ho.“ Setník však odpověděl: „Pane, nejsem hoden, abys vstoupil pod mou střechu; ale řekni jen slovo, a můj sluha bude uzdraven. Vždyť i já podléhám rozkazům a vojákům rozkazuji; řeknu-li některému `jdi´, pak jde; jinému `pojď sem´, pak přijde; a svému otroku `udělej to´, pak to udělá.“ Když to Ježíš uslyšel, podivil se, a řekl těm, kdo ho následovali: „Amen, amen, pravím vám, tak velikou víru jsem v Izraeli nenalezl u nikoho. Mt 8,5-10
Patřím ke generaci mužů, kteří v době před sametovou revolucí museli hájit socialismus se zbraní v ruce. Pro důstojníky jsme měli různé přezdívky, většinou dost hanlivé. Nejčastěji jsme jim říkali „gumy“, protože většina z nich měla neustálým studiem marxismu-leninismu poničený mozek, takže se s nimi normálně nedalo mluvit.
Se svým velitelem jsem měl neustále problémy. Vadilo mu na mně snad úplně všechno. Byl jsem starší, měl jsem lepší vzdělání, mezi vojáky jsem měl na rozdíl od něho přirozenou autoritu. Po celou dobu mé služby se mě snažil dostat do basy. Proto, když jsem četl o setkání Ježíše s důstojníkem římské okupační armády, nemohl jsem to pochopit.
„Tu když přišel do Kafarnaum, přistoupil k němu jeden setník a prosil ho:
‚Pane, můj sluha leží doma ochrnutý a hrozně trpí.’ Řekl mu: ‚Já přijdu a uzdravím ho.’ Setník však odpověděl: ‚Pane, nejsem hoden, abys vstoupil pod mou střechu; ale řekni jen slovo, a můj sluha bude uzdraven. Vždyť i já podléhám rozkazům a vojákům rozkazuji; řeknu-li některému „jdi“, pak jde; jinému „pojď sem“, pak přijde; a svému otroku „udělej to“, pak to udělá.’ Když to Ježíš uslyšel, podivil se a řekl těm, kdo ho následovali: ‚Amen, amen, pravím vám, tak velikou víru jsem v Izraeli nenalezl u nikoho’„ (Mt 8,5-10).
Po mé zkušenosti z vojny mě v tomto příběhu fascinuje setníkův zájem o sluhu. Kvůli jeho nemoci je ochoten jít za cizím léčitelem, oslovit ho jako svého nadřízeného a prosit o pomoc. Přitom on byl okupant a Ježíš ho měl poslouchat. Setník dokázal, že sluha je pro něho také přítelem.
Ale je tu ještě něco, co mě v mém mládí udivilo. Důstojník nebyl žádná „guma“. Neměl mozek poznamenaný nějakou ideologií. Dokázal logicky uvažovat a dělat závěry, kterými zahanbil i ty nejchytřejší a nejsvatější Židy. Proto přichází za Ježíšem a prosí ho, aby vrátil zdraví sluhovi, na kterém mu velmi záleželo.
Ježíš mu slíbil, že navštíví jeho dům a jeho podřízenému vrátí zdraví. V tom okamžiku se projeví setníkova přímočará víra. Je voják a vnímá Ježíše jako svého Pána, jehož rozkazy chce respektovat. Na rozdíl od Židů také věří, že Ježíš má ještě vyšší postavení. Může rozkazovat nejen lidem, ale dokonce i nemoci. Setník věří, že Ježíšovo slovo má stejnou moc, jakou mělo při stvoření světa.
Když Ježíš slyší slova tohoto důstojníka, prohlásí šokující výrok: „Amen, amen, pravím vám, tak velikou víru jsem v Izraeli nenalezl u nikoho.“ Důstojník má víru, díky které mohl Ježíš uzdravit jeho sluhu, aniž by se s ním osobně potkal.
Zajímalo by mne, jaké bylo setkání setníka a jeho uzdraveného sluhy. O čem si povídali, když se o chvíli později setkali? Jsem přesvědčen, že společně chválili Boha a oslavovali moc Božího Syna, Pána Ježíše.
Pane, děkuji Ti za tento příběh. Dává mi odvahu věřit, že jsi stále Pánem, kterého poslouchají i nemoci. Pokud je to Tvá vůle, navrať zdraví lidem, za které prosí jejich přátelé.
Vlastimil Fürst 30. Březen 2014 Zamyšlení