Zamyšlení na dnešní den 2.10.2013 (-5, polojasno, odpoledne +8, večer -3)
Bůh také Abrahamovi řekl: „Svou ženu nebudeš už nazývat Sáraj, její jméno bude Sára (to je Kněžna). Požehnám ji a dám ti také z ní syna; požehnám ji a stane se matkou pronárodů
a vzejdou z ní králové národů.“ (Bible, Genesis 17‚15—22)
První přikázání v Bibli
Když jsem začal psát tento text, poskakovalo na kousku trávy za naším domem ptáče a zoufale pípalo. Snažil jsem se vymyslet nějakou pomoc malému strakatému tvorečkovi s červenou čepičkou, ale byl jsem ještě více neschopný než to ptáče samo. Podobný pocit jsme zažívali, když nám v košíku řvalo první miminko a my jsme nevěděli, co s ním. Všechno se nám naprosto změnilo, svět se otočil hlavou vzhůru a za nějaký čas se ustálil v nějaké jiné poloze, ale už se nikdy nevrátil do stavu, ve kterém jsme byli předtím. Na jednu stranu se příchodem dítěte všechno změní k nepoznání, na druhou stranu je nad kočárkem mnoho radosti.
Pán Bůh uspořádal manželství tak, aby v něm bylo místo pro děti. Více než padesát procent manželství se rozejde. Dokonce i manželství, ve kterých jsou děti. Některá z těchto manželství ani k dětem nedospějí. Dnes si můžeme zařídit, že děti mít nebudeme, ale ani velkými penězi nezařídíme, abychom děti měli. Víte, kolik stojí několik opakovaných pokusů o asistovanou reprodukci… Jen naše nejlepší vůle nestačí. Je to na Pánu Bohu! On dělá v manželství místo pro děti.
Zvláštní je, jak to místo dělá: A aby to Boží dílo zplození bylo uskutečněno, je k tomu potřebí lidská vůle, která má poslechnout a dítě zplodit. V biblickém textu čteme několik příběhů neplodných manželství, kterým se otevírá život až Božím zázrakem. A Pán Bůh ty zázraky dělal. Téměř si to neuvědomujeme, ale Sára s Abrahamem spolu museli spát — ve svých téměř stu letech. Byla tu třeba poslušnost lidí!
Proč je tolik mužů, kteří udělají všechno pro to, aby byli dobří odborníci, a tak málo pro to, aby byli dobří tátové? A proč se děvče chce nejdřív realizovat tisíci způsoby, než přijme úkol maminky? Co nám brání poslechnout? Strach, sobectví či pýcha, která nechce respektovat Boží panství nad životem?
Evangelium nás toho strachu zbavuje. Jak? Svěřuje kontrolu nad naším životem do rukou Otce v nebi. On se dovede postarat o naši budoucnost, my sami se nedovedeme zabezpečit ani tím nejzákladnějším. V Lukášově evangeliu čteme: „A neshánějte se, co budete jíst a co pít, a netrapte se tím. Po tom všem se shánějí lidé tohoto světa. Váš Otec přece ví, že to potřebujete“ (L 12‚29.30; čti celý text 16—34). To není nezodpovědnost. To je zkušenost. Pokud chceme přivést děti na svět a zároveň držet vysokou úroveň, pak děti mít nebudeme nebo je zatížíme něčím, co nést nemají. Co vynikajících lidí se narodilo tam, kde rodiče neměli na výchovu. Kdybychom jen kalkulovali, přišli bychom o ně.
Daniel Kvasnička