Zamyšlení na dnešní den 13.12.2013 (-5, polojasno, mlhy, slunce -6)
Ale abyste se vyvarovali smilstva, ať má každý
svou ženu a každá ať má svého muže. Muž ať
plní své ženě, čím je povinen, a stejně
i žena svému muži…
Žena nevládne svým tělem, nýbrž její muž, podobně ani muž nevládne svým tělem, nýbrž jeho žena. Neodpírejte se navzájem, leda po vzájemné dohodě na čas, abyste se uvolnili pro modlitbu, a opět buďte spolu, aby vás pro vaši nezdrženlivost nepokoušel Satan. (1K 7‚2—5) (ČSP)
Základním požadavkem zůstává ohleduplnost
V páru musíme mít ohled na partnera či partnerku. Jeden ani druhý nevládneme svým tělem a potřebujeme partnerovu pomoc. To samo, že nemáme svá těla (a nemyslete jen na sex), svou existenci jen pro sebe, je překvapivé. Drtivá většina partnerů staví svůj protějšek před hotovou věc. Hájí si svou identitu, své návyky. A druhému naznačuje: smiř se, nebo jdi. Jenže právě v tom je to tajemství společného života, že partner bere ohled na toho druhého a slouží svému Pánu s ohledem na možnosti toho druhého, na jeho síly. Nejsme otroky partnera a ani dětí, ale Pánovými, nicméně bereme na ně ohled.
Pokusím se to říci jedním příkladem: Mezi svými přáteli mám ženatého muže ve středních letech. Naposled jsme si spolu povídali před garáží na dvoře. Přítel vytáhl z garáže svou japonskou motorku, opatrně setřel ze štítku nalepené mušky, přiklekl ve stínu dveří k motoru a pustil se do díla. Chvíli jsme si spolu povídali o manželství přes hadičky a páky a pak se najednou zastavil, přizvedl a přes sedlo na mne upřel zoufalé oči. Zamaštěným malíčkem si přizvedl brýle na kořen nosu a zoufale i výhrůžně se ptal: „Ježiši Kriste, to mám kvůli ní měnit způsob života? S tím se měla smířit, takovej jsem já. Musí si zvyknout, že já prostě dělám věci dlouho a nemám zájem stíhat termíny, který si vona domluvila. Nezajímá mě její práce, nechci se bavit s jejíma známejma. Neumim to, nikdo mě to neučil, abych bral ohled na jiný. Já mám svoje bolesti, svý nemoce, svý starosti z práce a nemůžu — a ani nechci…“
Udržel jsem se, abych neskočil do toho nářku hned. Nechal jsem ten vodopád slov doznít a pečlivě jsem o něm přemýšlel. Nakonec jsem mu řekl, že ta první dvě slova byla naprosto správně. Nepatříme přece sobě, ale tomu Ježíši Kristu. A s ním je dobré probrat svůj život tak, abych dovedl žít s ohledem na svého partnera.
Daniel Kvasnička
Čím víc věnujeme svůj život ostatním, tím je hodnotnější.
(Heinrich von Kleist)