Zamyšlení na dnešní den 15.2.2014 (-4, polojasno, ÚPLNĚK, vítr, -2)
„Slyšeli jste, že bylo řečeno: ‚Oko za oko,
zub za zub‘. Já však vám pravím, abyste se zlým
nejednali jako on s vámi…“
Mt 5‚38—42
Spirála násilí
Poté, co Bůh vyvedl Abrahamovy potomky z egyptského zajetí, začal jim vštěpovat nová pravidla mezilidských vztahů. Nebyli už otroky, jejichž život neměl v očích pánů žádnou cenu. Byli svobodní, a proto se museli učit i svobodně žít: vážit si života a zdraví — svého i těch druhých.
Hospodin jim prostřednictvím Mojžíše dává pravidla svobodného života. Jedním z nich byl zákon o odplatě a odškodnění. Jeden z jeho paragrafů zní: „Oko za oko, zub za zub, ruku za ruku, nohu za nohu, spáleninu za spáleninu, modřinu za modřinu, jizvu za jizvu…“ (Ex 21‚24).
Jak to tehdy probíhalo? Když Žid jinému člověku třeba vyrazil zub, musel postiženého požádat, zda jej může vyplatit — tj. dát mu tolik, na kolik si vyraženého zubu cenil. Pokud se tak stalo, byla věc vyřešena. Jestliže se ale nedohodli, pak teprve došlo k tomu, že na příkaz soudu byl zub viníkovi vyražen.
Kdyby dnes soudy jednaly stejně, určitě by byla menší kriminalita a i na cestách bychom jezdili mnohem ohleduplněji.
V době Pána Ježíše tyto zákony Židé uznávali. Lidé si mysleli, že stejné to bude i v Božím království. Ježíš je ale vyvádí z omylu: „Slyšeli jste, že bylo řečeno: ‚Oko za oko, zub za zub‘. Já však vám pravím, abyste se zlým nejednali jako on s vámi; ale kdo tě uhodí do pravé tváře, nastav mu i druhou; a tomu, kdo by se chtěl s tebou soudit o košili, nech i svůj plášť. Kdo tě donutí k službě na jednu míli, jdi s ním dvě. Kdo tě prosí, tomu dej, a kdo si chce od tebe vypůjčit, od toho se neodvracej“ (Mt 5‚38—42).
Nevím, jak vy, ale já mám někdy problém s tím, abych neodplácel víc, než kolik mi bylo ublíženo. A teď chce po nás Ježíš něco takového. Myslí to vážně? To mám skutečně nastavit druhou tvář tomu, kdo mne uhodí? Vždyť by se ze mne stal otloukánek. Opravdu to tak Ježíš myslí?
Hřích přinesl na naši zem zákon odplaty, vendetu, krevní mstu. Malé násilí je opláceno větším a to opět větším… Pokud na tento způsob řešení zla přistoupíme, dostáváme se do stupňující se spirály násilí, oplácení, vzájemného ničení a někdy nakonec i zabíjení. Takové jednání produkuje jen další a další zlo, které nemá konec.
Ježíš nabízí řešení. Tím řešením je život podle pravidla: „Jak chcete, aby lidé jednali s vámi, jednejte i vy s nimi“ (L 6‚31). Nemusím čekat, až na mě budou všichni hodní. Mohu být hodný já na ně. Není třeba čekat, až se budou usmívat ti druzí. Mohu to být já, kdo se usměje jako první.
Je možné, že náš úsměv nezmění svět. Ale změní nás. Budeme se cítit klidnější, radostnější a spokojenější. A určitě se brzy najde někdo, kdo se k nám přidá a bude se usmívat s námi.
Pane, dej mi sílu neoplácet zlo zlem. Uč mne raději se dělit o to dobré, co od Tebe každý den přijímám. Není toho málo.