Zamyšlení na dnešní den 20.2.2014 (-6, polojasno až slunečno, -2)
„A když se modlíte, nebuďte jako pokrytci:
ti se s oblibou modlí v synagógách a
na nárožích, aby byli lidem na očích…“
Mt 6‚5
Modlitba, která nemá smysl
Ježíš se vyjadřuje k modlitbě a nebezpečím, která nám hrozí, když si při ní nedáme pozor. Prvním nebezpečím je pokrytectví: „A když se modlíte, nebuďte jako pokrytci: ti se s oblibou modlí v synagógách a na nárožích, aby byli lidem na očích; amen pravím vám, už mají svou odměnu“ (Mt 6‚5).
Modlitba je osobní záležitost. Umožňuje soukromé a nikým nerušené setkání s Bohem, který mi naslouchá. Jde o audienci. Při modlitbě mne přijímá vládce celého vesmíru. U tohoto přijetí Pánem Pánů nemusí být novináři ani televizní kamery. Jde o mé soukromé setkání s někým, kdo mne má rád a chce být se mnou.
Někteří věřící se domnívají, že pro jejich život je nejdůležitější účast na různých obřadech. Modlitbu berou jako každodenní rutinní povinnost. Setkal jsem se s lidmi, kteří vyprávěli o tom, kolik hodin denně se modlí. Přímo se tím chlubili v domnění, že je tento jejich výkon kvalifi kuje pro Boží království. Na jejich adresu Ježíš říká: „…amen pravím vám, už mají svou odměnu.“ Chlubím-li se svými modlitebními výkony, mojí odměnou je obdiv těch, kteří se domnívají, že modlitbu Bůh hodnotí podle její délky.
Proč modlitba „na nárožích a v synagogách“ nemá žádný ohlas v nebesích? Protože je to představení pro lidi. O Boha v té chvíli vůbec nejde. Smyslem takové modlitby je získat pozornost a obdiv posluchačů. Nic víc.
Slyšel jsem vyprávění o muži, který byl vyzván k modlitbě na bohoslužbě. Přišel dopředu, aby ho všichni dobře slyšeli, a pak se modlil. Vyznal Bohu, že byl pyšný. Několik chvil věnoval popisu své minulé pýchy. Ve druhé části své modlitby pak Bohu děkoval, že ho zbavil pýchy a dal mu pokoru. Chválil Boha za to, že je pokornější než ostatní lidé. A pak se to stalo. Když modlitbu dokončil a vydal se na své místo, ujely mu nohy a on spadl mezi posluchače. Přitom zaklel. Všichni poznali, jak na tom s tou svou dokonalostí a pokorou skutečně je.
Pokrytectví hrozí při modlitbě každému z nás. A na veřejnosti obzvlášť. Při jedné bohoslužbě jsem během kázání mého kolegy zaslechl poznámku dvou posluchačů sboru o tom, že kazatelova řeč nemá hlavu ani patu. Pak byl jeden z nich vyzván k závěrečné modlitbě. Děkoval v ní Bohu za nádherné a poučné kázání…
Ne každá modlitba, kterou pronesou naše ústa, má smysl. Pokud není určena v prvé řadě Bohu, bylo by lépe, kdybychom se v té chvíli raději nemodlili. Jde- -li pouze o divadelní představení pro posluchače, je to plýtvání slovy a časem. Takovou modlitbu Bůh nemůže vyslyšet, protože nám o to v té chvíli vlastně ani nejde.
Pane, děkuji Ti, že slyšíš každou modlitbu, která je určena právě Tobě. Pomoz, aby se mi modlitba nikdy nestala jen bezduchým obřadem. Děkuji, že Ti mohu říkat to, co právě prožívám a cítím.