Zamyšlení na dnešní den 21.1.2014 (0, déšťse sněhem, mokro a vlhko, -5)
„Když spatřil zástupy, vystoupil na horu;
a když se posadil, přistoupili k němu
jeho učedníci…“
Mt 5‚1
Bůh, který slouží
Jednoho dne vidí Ježíš opět veliký zástup lidí, kteří reagují na jeho uzdravování a kázání o pokání tím, že jdou za ním. Jsou to lidé, kteří touží po změně života. Věří, že když půjdou za tímto učitelem, budou šťastnější, pokojnější a spokojenější než doposud.
„Když spatřil zástupy, vystoupil na horu; a když se posadil, přistoupili k němu jeho učedníci…“ (Mt 5‚1). Po dnech naplněných kázáním, uzdravováním a přesouváním se z místa na místo nyní Ježíš usedá. Je třeba věnovat se tomu, na co zatím nebyl čas.
V kázáních, ve kterých vyzýval k pokání, mohl být stručný. Nemusel vysvětlovat, že potřebují změnu. Lidé si sami uvědomovali, že v jejich náboženském životě není něco v pořádku. Už dlouho podvědomě cítili, že způsob, který doposud praktikovali, přinášel spíš deprese z neúspěchů než radost ze společenství s Bohem. Tento učitel přináší naději, že změna je možná.
Ti, kteří strávili s Ježíšem několik dnů, si najednou začali všímat, jak je jim s ním dobře. I když vybízí k pokání a nápravě, necítí se v jeho přítomnosti špatně. Když na stejné téma kázali zákoníci, připadali si posluchači jako špinavý hadr a domů odcházeli jako spráskaní psi. Často se pak nemohli dočkat konce takových kázání.
Kladou si otázky: „Proč je nám s ním tak dobře? Když káže a vybízí ke změně života, ani se nám nechce domů. Máme chuť tu změnu prožít…“
Jak to, že lidé rádi naslouchají Ježíšovu kázání na nepopulární téma? Co jim dávalo sílu naslouchat mu i několik dnů? Čím Ježíš přitahoval pozornost posluchačů — zástupů, které tvořili muži, ženy i děti, staří i mladí, prostí lidé i učení rabíni?
Na tyto otázky jsem našel jen jednu odpověď. Bylo to proto, že Ježíš je Bůh, který slouží svým poddaným. V Ježíši Bůh sestoupil na zem, aby ukázal svou skutečnou tvář, moc i charakter, spravedlnost i lásku.
Kristus jedná v souladu s Písmem. Nejdříve slouží a pak učí. Podobně s lidem jednal i na poušti. Nejdříve dal Izraelcům manu — chléb z nebe. Tento chléb padal pět dnů a lidé jej sbírali tolik, kolik ten den mohli spotřebovat. Když nasbírali více, jídlo se do rána zkazilo. Šestý den si jej měli nasbírat dvakrát tolik a chléb se nezkazil. Sedmý den nesbírali nic. Ani nemohli, protože mana nepadala. Tehdy Boží lid prožil první sobotu, svátek, kterému rozuměl. Bůh jim nejdříve dával a pak je učil, že k životu patří i odpočinek a společenství.
Také Ježíš nejdříve slouží a pak učí. Svým životem představil Boha, který přitahuje lidi k sobě. Ne násilím, ne výhrůžkami, ale tím, že s nimi soucítí a pomáhá jim.
Pane, děkuji Ti, že i mně sloužíš a dáváš mi vše, co k životu potřebuji. Pomoz mi jednat stejně s mými dětmi a přáteli. Ať i můj život a služba představují Boha, který slouží.