4.6.2014 (+6, POLOJASNO, +6)
Zprávu o spasení může pochopit každý
V ten čas řekl Ježíš: „Velebím, tě Otče, Pane nebes i země, že jsi ty věci skryl před moudrými a rozumnými a zjevil jsi je maličkým. Ano, Otče, tak se ti zalíbilo. Mt 11,25.26
„Velebím tě, Otče, Pane nebes i země, že jsi ty věci skryl před moudrými a rozumnými a zjevil jsi je maličkým. Ano, Otče, tak se ti zalíbilo“ (Mt 11,25.26).
Tento text mám velice rád. Pomáhá mi věřit, že i já mohu porozumět všemu, co potřebuji ke spasení. Radostnou zprávu o spasení může podle Ježíše pochopit i malé dítě. Tak proč bych ji nemohl pochopit i já?
Ježíš měl děti rád: „Tu mu přinášeli děti, aby se jich dotkl, ale učedníci jim to zakazovali. Když to Ježíš uviděl, rozhněval se a řekl: ‚Nechte děti přicházet ke mně, nebraňte jim, neboť takovým patří království Boží. Amen, pravím vám, kdo nepřijme Boží království jako dítě, jistě do něho nevejde.’ Objímal je, vzkládal na ně ruce a žehnal jim“ (Mk 10,13-16).
Jestliže evangelium mohou pochopit i malé děti, pak nemůže jít o nějakou složitou a komplikovanou zprávu. Musí to být něco, co jde vyjádřit jednoduchou větou, kterou pochopí i malé dítě. Zprávu, která odpovídá této definici, zapsal ve svém listu Jan: „Kdo nemiluje, nepoznal Boha, protože Bůh je láska“(1J 4,8). Celé spasení je vyjádřeno ve větě: BŮH JE LÁSKA! Jan neříká, že Bůh má lásku. Přichází s výrokem, že BŮH JE LÁSKA. Bůh miluje své stvoření, protože láska nemůže nenávidět. Apoštol Pavel tuto lásku, Boha, popsal následujícími slovy: „Kdybych mluvil jazyky lidskými i andělskými, ale lásku bych neměl, jsem jenom dunící kov a zvučící zvon. Kdybych měl dar proroctví, rozuměl všem tajemstvím a obsáhl všecko poznání, ano kdybych měl tak velikou víru, že bych hory přenášel, ale lásku bych neměl, nic nejsem. A kdybych rozdal všecko, co mám, ano kdybych vydal sám sebe k upálení, ale lásku bych neměl, nic mi to neprospěje. Láska je trpělivá, laskavá, nezávidí, láska se nevychloubá a není domýšlivá. Láska nejedná nečestně, nehledá svůj prospěch, nedá se vydráždit, nepočítá křivdy. Nemá radost ze špatnosti, ale vždycky se raduje z pravdy. Ať se děje cokoliv, láska vydrží, láska věří, láska má naději, láska vytrvá. Láska nikdy nezanikne“ (1K 13,1-8).
Takový je náš Bůh. Taková je láska. Pro nás dospělé je to jen těžko pochopitelné. Když čteme tuto Boží charakteristiku, napadají nás otázky typu: „Bože, jestliže je to pravda, tak proč…?“ Máme pochybnosti, které vyvolávají naše životní zážitky a zkušenosti. Život nás naučil pochybovat a raději moc nevěřit. Tolikrát jsme se už zklamali, když jsme se spolehli na sliby jiných lidí. Proč by měl být Bůh jiný?
Malé děti takové otázky nekladou. Děti mají ještě nezkažené srdce, a tak poznají, kdo je má rád. Dokážou i bezmezně důvěřovat.
Pokud nerozumíš Boží lásce, zkus se na ni zeptat svého dítěte. Ptej se ho, proč si myslí, že ho máš rád. Pak se zkus stejnýma očima podívat na Boha, o kterém Jan napsal, že je láska.
Pane, děkuji Ti za příklad malých dětí, které ukazují, jak mám přijímat projevy Tvé lásky v mém životě. Nauč mne stejné důvěře.
VLASTIMIL FÜRST 4. ČERVEN 2014 ZAMYŠLENÍ