12.5.2014 (+2, oblačno až deštivo, odpoledne projasnění na oblačno s vysokými mraky, vítr, +5) Nina mi napsala o možném pokračování rakoviny v plicích a slinivce…. Bože, pomoz jí i nám!!!
Království na dohled
Jděte a kažte, že se přiblížilo království nebeské. Mt 10,7
Říká se, že čas je relativní. Něco na tom bude. Když mi zubař vrtá zub, čas běží daleko pomaleji než na dovolené u moře. Nestíhám-li nějaký termín, čas letí rychlostí světla, ale když se na něco těším, tak se mi občas zdá, jako by se zastavil.
Pán Ježíš povolá dvanáct učedníků, vyzbrojí je svou mocí a pak jim dá úkol, ať projdou územím Palestiny: „Jděte a kažte, že se přiblížilo království nebeské“ (Mt 10,7).
Mám věřící rodiče, a tak pojem „nebeské království“ znám už od dětství. Rodiče museli obracet každou korunu. Sám jsem v dětství nikdy nezažil hlad. Vím ale, že když maminka rozdělila jídlo mezi pět dětí, občas na ni nezbylo. Byla nemocná a někdy na ní bylo poznat, že má velké bolesti. Táta v té době dojížděl za prací mimo domov, a tak se nám všem po něm často stýskalo.
Když jsem slýchal vyprávění o království, kde už nebudou chudí, nemocní a smutní lidé, přál jsem si, aby už začalo. Těšil jsem se, že v Božím království už táta nebude v pátek ráno na týden odjíždět. Věřil jsem, že maminku tam už nic nebude bolet. „Až Ježíš přijde,“ říkal jsem si, „vzkřísí dědečka, kterého jsem měl moc rád…“
Od té doby uplynulo skoro padesát let. A přestože Ježíš kázal, že se „přiblížilo království nebeské“,stále žijeme v prostředí, kde v důsledku hříchu cítíme bolest, smutek i stesk po těch, kteří už s námi nejsou. Přiznám se, že občas váhám, zda mám mluvit o Ježíšově příchodu jako o něčem, co je aktuální. Má to smysl? Nebudou se mi lidé smát? Mluvil o tom už můj děda a táta o tom káže už sedmdesát let… Není to omyl?
Jan popisuje ve Zjevení vidění, které dostal na toto téma v době, kdy byl ve vyhnanství na ostrově Patmos: „A viděl jsem nové nebe a novou zemi, neboť první nebe a první země pominuly a moře již vůbec nebylo. A viděl jsem od Boha z nebe sestupovat svaté město, nový Jeruzalém, krásný jako nevěsta ozdobená pro svého ženicha. A slyšel jsem veliký hlas od trůnu: ‚Hle, příbytek Boží uprostřed lidí, Bůh bude přebývat mezi nimi a oni budou jeho lid; on sám, jejich Bůh, bude s nimi, a setře jim každou slzu z očí. A smrti již nebude, ani žalu ani nářku ani bolesti už nebude – neboť co bylo, pominulo.’
Ten, který seděl na trůnu, řekl: ‚Hle, všecko tvořím nové.’ A řekl: ‚Napiš: Tato slova jsou věrná a pravá.’ A dodal: ‚Již se vyplnila. Já jsem Alfa i Omega, počátek i konec. Tomu, kdo žízní, dám napít zadarmo z pramene vody živé. Kdo zvítězí, dostane toto vše; já mu budu Bohem a on mi bude synem…’„ (Zj 21,1-7).
Tohle místo si rád čtu, když mne přepadají pochybnosti. Znovu si připomínám Ježíšův slib, že se pro mne brzy vrátí. Těším se na naplnění tohoto zaslíbení. Věřím, že nebeské království je na dohled.
Pane, děkuji za všechny lidi, kteří mi už od mého dětství vyprávěli o Tvém království. Díky za to, že i když zatím žiji na zemi, kterou ničí hřích, mohu se těšit na setkání s Tebou. Až přijdeš, všechno zlo skončí. Přijď brzy, Pane.
VLASTIMIL FÜRST 12. KVĚTEN 2014 ZAMYŠLENÍ