Hustá story z ráje
(5.6.2011)
Povím vám příběh, co má svoje přednosti
Příběh o lásce a zradě, kterou zas láska přemostí
Ten příběh, řeknu to hned zkraje
Začal v zahradě prvotního ráje.
Ten ráj, ta zahrada, byl vlastně sad
A – co vám tu budu povídat –
Znáte to sami, sad to jsou vlastně samé stromy,
Občas se pod úrodou i obtížená větev zlomí…
Tak takhle to tam vážně nebylo.
Jak vám by se tam líbilo!
Nevadly tam nikdy žádné květy
A ptáci vytáčeli piruety
Nad vší tou nádherou s motýly.
Tam čas nebyl čímsi, co za chvíli
Uteče jako voda z umyvadla
To by ta nádhera hodně rychle zvadla.
Tam všechno mělo mít své trvání
Od počátku až…, až nad zdání
No prostě – nekonečně dlouho
Jen dnes je život chvílí pouhou
Ale tehdy, lidičky, původní úmysl
Byl, aby čas nebyl nesmysl
A lidský život aby trval celé věky věků
Stromy by nesly ovoce a zas halily se do květů…
Já zapomněla jsem se zmínit, kdo to tam vlastně zřídil
Že ten, kdo to designoval, nebyl žádný břídil
Byly tam stromy, zvířata i ptáci
A ryby a tvorové opravdu všelijací
Však víte, Stvořitel je plný fantazie
U něho nápad, Slovo a už to žije
A protože i láska do toho všeho patří
Vždyť z lásky i dnes se lidé spolu bratří
Tak z hlíny nebo z nějakého prachu
Byl stvořen člověk, Adam, beze strachu
Prochází se hned po té zahradě
A vtom přijde na kloub jisté záhadě
A říká si: „Hele, něco mi tu chybí
Všichni jsou v páru a to se mi dost líbí…“
Tak na tohle ten majitel Zahrady přímo čekal
Uspal ho nevímjak a už mu žebro sekal
Zašil to místo pak velmi zručně, chirurgicky
Skoro jako by to tak dělal vždycky
A z toho žebra – byla to pouhá kost
Utvořil ženu a Adam náklonnost
Pojal hned k ní a začal se jí dvořit
No, nemusel se s tím až kdovíjak mořit
Byl tam koneckonců sám jediný chlap
A tak hned po té Evě chňap´
Byla to, víte, Eva se vším všady
Designér udělal jí svůdné vnady
A Adam hned děkoval mu za ten dar
Už i on má někoho, s kým tvoří pár
A tak ji hned pozval na první rande v ráji
Trochu jí ukázat, v jakém teď budou žít kraji
Ať vidí, že se dobře vdala
Sad úrodný, kolem voda, žádná skála…
A tak jdou a vesele si vedou řeči
Určitě nebyli tenkrát v žádné křeči
Jdou si a jak tak koukají
Chvílemi do očí si a taky po kraji
Zjistili, že z kraje až ve středu
Zahrady jsou a v jejich dohledu
Rostou si jakési stromy
A na jednom jabka, co Evě srdce zlomí
Že na Adama zapomene a chce ochutnat…
Ne, tak to fakt nebylo, na tuhle story byl potřeba had
A ten tu už připravený je – i se svou řečí
Eva moc dobře ví, že jde o kriminální přečin
Když nechá se hadem svádět
A byl to pořádný had, žádné hádě!
A kupodivu věděl dobře dost
Jak přitáhnout Evinu pozornost
Aby se s ním dala do řeči
Totiž vést řeči s hadem je konec bezpečí
To platí dneska jako tehdy tam
Když na hada je člověk sám.
No, a ta Eva byla asi naivní
Možná nebyla na světě více než tři dny
A tak se dala do obhajoby majitele
Had na ni chvíli kouká jako tele
A pak jí říká: „Hele, Evo, koukni se
Ta jabka jsou tu jako na míse
A neříkej mi, že bys nestála o poznání
Které ti dokonale smysly omámí
A jako bonus budeš umět rozlišit
Od zlého dobré, jako Bůh můžeš být
A nezapomeň ani na svého muže
Adam ať si taky kousne a může
Ještě líp spravovat tady tu zahradu“,
Tak, a teď už víte, že nejde o záhadu
Jak přišel vlastně na svět hřích
To had, který kdysi v nebi byl a zpych
A odmítal se podřídit Bohu
Na zemi byl svržen a snad to říci mohu
Že je to teda fakt dost hustý divadlo
Andělům a jiným, aby je nenapadlo
Si s pýchou ještě zahrávat
A po straně říkat, že Bůh nemá rád
Všechny ty, které stvořil, stejně
Ta myšlenka se snadno šíří zřejmě
A usadila se i Evě na mozku.
Adam měl být tehdy s ní a vytáhnout rákosku
A švihnout jednu Evě a přetáhnout i hada
Ať nekroutí se na větvi a narovná si záda
Byla to fakt zkouška, děsně napínavá story
A dodnes je to vlastně horror nad horrory
Jak malá chvilka pozornosti snížené
Do šílené tragédie lidský rod dožene.
Budeme pokračovat v líčení napětí
Jak příběh vygradoval vzápětí:
Eva si kousne: „Hm,hm, fakt je dobrý děsně“
A Adamovi kousnout dá a had hned vede těsně
Jedna nula nad Bohem v zápase kdo z koho
Zdá se vám, že Pán Bůh zariskoval mnoho
Když ho tehdy v nebi nechal šířit plky
A svádět další anděly a nezakroutil jim krky
Rovnou a ne je svrhnout na zem?
Možné to bylo, ale v nebi vztahy rázem
By ochladly na absolutní nulu
A tak, ačkoli se zdá, že smůlu
Má díky Adamovi s Evou lidský rod
Bůh vytěží z té situace další bod
A v tuto chvíli je to zatím nerozhodně
Jenže na tahu je Pán Bůh a ten může hodně
Zvrátit výsledek celého toho mače
A taky že ano, hned s tím raději začne
(teď do detailů je nutno zajít značně):
Hřích a jeho původ je velké tajemství
A jen Bůh, jenž všechno zná, už ví
Jak hřích se porazit dá navždycky
Aby to s tou Zahradou neskončilo tragicky
A lidé aby podle původního plánu
Mohli žít navěky, však teď zavřenou bránu
Za zády svými mají
A dech se jim přímo tají
Z toho neuvěřitelného rozdílu
Za plotem z trávy koberec, teď šlapou po jílu
A z něj si prý v potu tváře chleba
Vydobývat budou, dokud bude třeba…
Co bylo v ráji dnes přesně neznáme
Ale za branami to dobře poznáme
I my žijeme tady v tváří potu
Mnohdy reptáme tu na lopotu
A taky na vládu a na daně a na malý prachy
A často o svůj život klepeme se strachy…
Po ráji dnes tu není ani stopa,
Vzala ho voda, když byla potopa
A přece v srdci lidském zbyla touha
Po věčném ráji, však utopie pouhá
Byla by to díky těm, co v něm byli – napořád
Nebýt toho, že svá stvoření má Pán Bůh rád.
Však říkala jsem na začátku, že je to o lásce a zradě
Ale neskončí to zradou, zpátky na zahradě
Se ocitáme opět, ještě před vyhnáním
A to, co bude následovat, před tím se hluboce skláním…
Pán Bůh se jako garant života
Zachoval jako grand a jeho dobrota
Se projevila v jeho velkorysosti
S níž nabídl své řešení padlé lidské bytosti
Čili ženě a muži, jež jednu bytost tvoří
A jednoznačně za to mohou, že se první ráj zbořil.
Bůh sám tenkrát nabídnul lidem svůj další tah:
„Nebude žít navěky ten podlý had a vrah
Já sám se postarám, abych ve svém Synu
Odstranil hřích i jeho důsledek, tu vinu
Kterou teď pociťují všichni lidé hříšní“
Hřích chutná jen v prvním soustu sladce, ale v příštím
Zhořkne ti na jazyku ba i v celé duši
Hřích střílí na cíl dobře vyváženou kuší
A jenom ten, kdo duchovním zrakem zamíří
Ke Golgotě, kde oběť na kříži
Podstoupil za každou bytost lidskou Ježíš
I ty smíš povstat z popela a prachu, když se svěříš
Vedení Toho, kdo má tu touhu i moc i lásku
Proměnit, očistit, odstranit tvou každou vrásku
A, konečně, se v příběhu dostáváme k tomu
Co chci říct od začátku: Ta Láska nás dovede domů.
Dovětek (24.6.2011):
A ty si, člověče, už dnes moc dobře rozmysli
S kým se dáš do řeči: s hadem nebo s Bohem?
Co tady slyšíš, to nejsou žádné nesmysly
Zlo také na tebe číhá za každým rohem…
Bůh už ten zápas vyhrál také pro tebe
A čas se opravdu už hodně krátí
Dnes nabízí ti zdarma lístek k cestě do nebe
Chyť tu příležitost za vlasy, už se možná nenavrátí….