Básnička pro sestřenice, bratrance, bratry, tety a jiné milé lidičky
(k setkání příbuzných z rodiny Šotkovských ve Znojmě dne 19.9.2010)
Když rozdělí nás celé roky
a míle, co nezdoláš kroky,
pak zkoumej, co tvé srdce říká,
zda radostné je nebo zanaříká,
že už dlouhý, dlouhý čas
neslyšelo známý hlas
a oči dávno nespatřily
tvář, kterou má člověk milý…
A proto tak dobré je,
když setkáním se zahřeje
tvé srdce, pak pohled tváří v tvář
dá okusit ti nebes zář,
kdy duše zpívá v souzvuku,
jeden má druhého po boku
a nemyslí na odloučení,
to v tuto chvíli nutné není…
Však na zemi všechno čas svůj má
a žijeme jen tak dlouho, jak Pán dá
proto si važme, co nám chystá,
On slíbil pro každého nebi místa,
za která se neplatí hypotékou,
Bůh sám zaplatil cenu velkou,
když v Ježíši na sebe náš hřích vzal,
i kříž, jímž svět ho potrestal,
to abychom se už nikdy nebáli,
že vzdálenost a čas nás oddálí,
a i kdyby smrt nás na chvíli vzala
do prachu země, pak Kristus – Skála
si přijde pro každého, kdo věří v Něj,
on je Obhájce svých synů a dcer
a slíbil, že i ty, kdo už nejsou s námi
vzkřísí v den poslední z hrobu jámy
a vezme nás do radosti nekonečné,
tam žít budeme spolu věčně.
Co udělat máš, to snad už víš.
Tak prosté je to – jen v Něj uvěříš!