Zamyšlení na dnešní den 5.1.2013 (+1, deštivo, -3) Litomyšl novoroční
Bůh stvořil člověka, aby byl jeho obrazem, stvořil ho, aby byl obrazem Božím, jako muže a ženu je stvořil. Gn 1‚27
Člověk — muž a žena
Zní to jako prostá informace, ale kolik moudrosti, umění a Boží lásky se za tímto stvořitelským činem skrývá! Rozhodnutí stvořit člověka jako partnerskou dvojici vyplynulo z Božího konstatování: „Není dobré, aby člověk byl sám!“ Právě tento výrok potvrzuje, že v lidských bytostech by se měla zrcadlit nejen ta vnější, ale především ta vnitřní — citová a charakterová stránka Boha.
Vypráví se v žertu, že když Bůh stvořil Adama, ukázalo se také, kolik má nedostatků. Bůh si tedy řekl, udělám ještě jednoho člověka, který by jeho nedostatky vykompenzoval. A tak stvořil ženu.
Slova, která vytryskla z Adamových úst, když spatřil Evu, tak jak jsou zachycena v Bibli, neodpovídají současnému způsobu vyjadřování, ale i tak je z nich patrný jeho nečekaný úžas, jeho ohromení a nadšení. A není se čemu divit, vždyť až dodnes pohled na ženu vyvolává v mužích stejné emoce a z nemluvů se stávají básníci.
A co teprve, když Eva promluvila. Nemyslím, že by to musela být nějaká hluboká moudra, ale již to vysoké položení hlasu svědčilo o tom, že to hovoří jiná bytost a přitom bytost tolik blízká. Právě ta rozdílnost člověka přitahuje. Kolik již bylo vtipů na téma „ženská logika“. Je evidentně naprosto jiná než chlapská, ale kdo dokáže ocenit ženskou intuici, ženský cit pro detail a estetiku! A kolik něhy a lásky dal Bůh Adamovi, když mu dal Evu! Jak fádní by byl svět bez žen.
Apoštol Pavel neváhal přirovnat ke vztahu mezi mužem a ženou vztah Ježíše Krista k jeho církvi. A naopak, na Ježíšově vztahu k církvi ukazuje, jaký by měl být vztah mezi manžely. Můžeme tedy říct, že teprve v manželských vztazích se může plně zrcadlit úplný Boží obraz.
Přejdeme-li však do reality dnešního světa, naše původní nadšení z Božího stvoření člověka se rychle vytratí. Satanovi se totiž k ódě na stvoření podařilo napsat zdařilou parafrázi a všude kolem je slyšet už jenom ji. Je to již dávno, co mne slovy i melodií okouzlila Píseň pro Kristýnku. Zněla v krásném souzvuku s tím, co jsme si tu již řekli. Celý svět však zpívá raději ta parafrázovaná slova: „Žádná ženská tolik hubou nemele, jako ty jí meleš, Kristýnko…“ a jiné písně jí přitakají: „Hlavu samou loknu měla, jé jeje, a na nic víc nemyslela jé, jeje…“
Taková je žel realita dnešního světa. Z tváří lidí, z jednání mužů a žen již nezáří obraz Boha, ale vykukuje tu jakýsi „opičí předek“. Neměla by být tato skutečnost pro nás všechny výzvou, abychom zatoužili po obnově Božího obrazu v nás i v našich mezilidských vztazích? Jiří Veselý
————————————————————————————————————————————–
Žena jako muž není
což situaci mění
když dojde na setkání
nezní hned řinčení zbraní
muž cítí slabost pro ženy
vždyť pro něho jsou stvořeny
ale jen v čísle jednotném
tak jako jedna žena mužům všem
nemá být dána
ona je jen jeho dáma
a on jako rytíř od dvora
má být jen její opora
aby tak v těsné harmonii
vynikly city jimiž žijí
na počátku vztahu
každý vztah má svou dráhu
a odněkud někam se vyvíjí
žel někdy čas lásku zabíjí
docela brutálním způsobem
pak ti dva roní nad hrobem
své trochu pozdní slzy
a přitom mohou v krizi
kdy prokazují bezmoc
požádat o jistou pomoc
u Otce v nebesích
dřív než hlas jejich lásky ztich
a než city odumřely
a bytosti obraz celý
se na poloviny zas rozdělil
Bůh snadno by ho obnovil
kdyby ti dva chtěli mít
zas v srdcích lásku pokoj klid
člověk je muž a žena
v tom spojení je uložena
Boží tajná definice
kdo touží dozvědět se více
musí se vydat na dráhu
a přitom vstoupit do vztahu
který je na celý život
a snad cestou pozná i důvod
proč muž je jiný než žena
a žena proč mužem být nemá
ani ve smyslu obrazném
jednou nám bude jasné všem
až Bůh nám i toto objasní
zatím se ponoř do básní
o lásce ke své ženě
když muž jsi a uváženě
projevuj k ní své city
když pravá žena jsi ty
buď svému muži pomocnicí
a nebudete nemocnici
potřebovat pro svůj vztah
vše zvažujte na miskách vah
a nejednejte neuváženě
je to na muži tak jako na ženě…