Konec nadějí
Na pranýři světa hned zjitra
dychtivým davům na posměch
vystavujeme svá nahá nitra
dutá ozvěna zní v jeho zdech
mučivě mysl trýzní
a odvahu naleptává
umíráme u pramene žízní
a sláva je pouze polní tráva
usychá a omamně voní
jako čerstvě uklizené seno
jen umíráček vytrvale zvoní
a zubatá má posečeno…
(Polička 18.6.2014)