Zamyšlení na dnešní den 12.5.2013 (+6, deštivo, )
Zbožnost, která se spokojí s tím, co má, je už sama velké bohatství. Nic jsme si totiž na svět nepřinesli, a také si nic nemůžeme odnést. Máme-li jídlo a oděv, spokojme se s tím. (Bible, První list Timoteovi 6‚6—8.11.12)
Zničující stres
Vnímáte v sobě utlumenou vášeň? Cítíte podrážděnost a neschopnost projevovat své city? Máte nedostatek energie a nezvládáte už dávat? Budíte se se špatnou náladou nebo trpíte během dne jejími prudkými výkyvy? Prožíváte nervozitu a ta vám bere trpělivost? Nejste schopni se přizpůsobit požadavkům své rodiny, o kterých jste ale v nitru přesvědčeni, že jsou oprávněné? Ztrácíte zájem o vztah s partnerem? Napadá vás myšlenka, že se to všechno sype, je toho na vás moc a nemáte dostatek podpory ze strany svých blízkých?
Pokud jsou vám tyto otázky nějak známé — pak asi trpíte dlouhodobě stresem. Možná to i víte, ale co pro vás může být zajímavé, je, že i dnes, v této uspěchané, nestabilní době, máme možnost žít svůj život vyrovnaně, spokojeně, nenuceně a svobodně. Je fér si přiznat, že zřejmě nezměníme tolik okolnosti, ovšem máme téměř absolutní moc měnit své postoje, motivy a touhy. Slovo „stres“ dnes hojně v naší mluvě používáme. Ovšem spíše jako výmluvu pro případný neúspěch, nepřiměřené emocionální výpady či pro nevhodné chování a jednání.
Stres se překládá jako napětí, tlak nebo funkční stav, ke kterému dochází tehdy, když je organismus vystaven mimořádným podmínkám. Podle této definice je stres zdravým mechanismem pro přežití v nebezpečné situaci, nelze ho ale prožívat celé dny, týdny, měsíce a roky. Důvod je jednoduchý — tělo není pro trvalý stres stvořeno.
„Svět“ má ale vystresované lidi vlastně rád, neboť když jsi ve stresu, máš jasnou mysl, velký a okamžitý příval energie, zostří se ti smysly, zvýší se ti výdrž a síla… Ale to vše za cenu, že je ti dočasně odebrána energie z jiných tělních systémů. Vysokých výkonů jsme schopni dosahovat jen po omezenou dobu. A tak nás náš životní styl a mnohdy pracovní nasazení ždímá, vycucává a huntuje. My se snažíme obstát při všech těch výzvách a nenápadně nám uniká podstata toho, pro co vlastně žijeme, co je smyslem našeho bytí.
To první, co nám přijde brzy na mysl, je, že „už“ nejsme šťastní. Pak začínáme hledat nějaké konkrétní viníky, protože obviňováním si ulevíme od vlastních pocitů viny, od strachu a od zodpovědnosti. Obviňování neřeší naši situaci, jen nám zdánlivě uleví a my můžeme „jet“ dál. Ovšem výsledkem obviňování je jen bezradnost. A hlavně ta vztahová je pro naše srdce časem neúnosná a my můžeme dospět do bodu, kdy trpíme i nevysvětlitelnými stavy úzkosti, depresí nebo syndromem vyčerpání. To vše je vždy řešitelné. Problém bývá s ochotou něco s tím dělat. Brigita Vimrová
—————————————————————————————————————–
Stres to je ďábelský průvodce
dělá si s námi co sám chce
klidně nás nechá srazit si hlavu
a nikdy nedbá na únavu
vyčerpá nás do samého dna
energie není studna bezedná