Svatební
Helence a Pepovi
Zamilovat se je jako stavět dům,
v plánech popouštíš uzdu snům
a střecha je rázem v oblacích,
ční výš než hory jež přikrývá sníh,
stavba jde kupředu víc než hladce
a je to palác nad paláce,
bydlíš v něm ty a tvoje milá,
krásná jak princezna, jak víla
a ty jsi pro ni nad prince,
teď usmíváte se té vzpomínce
a přece se vám nezdá zvláštní,
i bez paláce jste teď šťastní,
když držíte se za ruce,
váš vztah je stále v záruce,
úsměv a štěstí z vašich tváří
dokazují, jak moc vás blaží,
že můžete překročit ten pomyslný práh
a manželským slibem korunovat vztah.
Už brzy si řeknete svoje „ano“
a zdánlivě bude dokonáno,
však je to teprve počátek,
váš vztah dostává nový kabátek,
slušivý, přesně na míru,
vždyť vy dva v celém vesmíru
nenašli jste se vůbec náhodou,
máte touto manželskou dohodou
možnost stvrdit před spoustou svědků,
že věrni si chcete být do důsledků,
láskou se milovat opravdově
nejen teď, ale v každé době,
i když se problémy vyskytnou,
milující se snáz jim uniknou,
řešení najdou, byť ne vždy hravě
a co je na manželství krásné právě,
že nikdy už nemůžete být sami
a jestli by třetí měl být s vámi,
ať je to ten, který vidí dál,
on bohatě vám již požehnal
a žehnat vám dál touží neustále
ze svých nekonečných zdrojů nebes Krále…
Helenko a Pepo,
milujte se a buďte vděčni jeden za druhého a váš život bude krásnější než procházka sadem rozkvetlých růží!
(sbor CASD Polička, sobota 15.6.+013)